Spojené štáty lásky

Tři nebo čtyři ženské a jejich "trable s láskou". To je přeci popis, který zní slibně. Tak proč to tak nakonec nebylo? Všechny hrdinky jsou úplně na pěst. Všechny jsou totálně vydepkované, a ještě k tomu většinou z ničeho. Kdyby to bylo aspoň z těch komunistů, co jim tam taky vládli, tak by se s tím člověk aspoň mohl ztotožnit. Z filmu jsem byl tak zoufalý, že při jednom z "překvapivých" zvratů (malé děcko zahučelo pod led a už nevyplavalo) jsem se musel nahlas smát. Logicky jako jediný a hned jsem se tak pasoval do role asociála v publiku. Naprosto nechápu, jak to v Berlíně mohlo dostat ocenění za scénář. Scénář se pro mě rovná příběh a ten tu byl vážně nepřítomný. A co na tom, že se ty 4 hlavní hrdinky v "ději" tak hezky "potkávají". Už těch uvozovek bylo hodně na jeden komentář. Přetrpěno na 51. KVIFF, za 40%. (07.07.2016)

Mám k tomu x výhrad (hlavně předvídatelnost a devadesátkovou strukturu), ale podchlazený Mutuův vizuál, intenzivní herecké výkony a práce s detailem (a tím, co zůstává mimo ořez) to povyšují na zajímavou reflexi éry transformace, která dokáže zachytit šedivou poetiku místa na pomezí svátosti a tělesnosti, minulosti a budoucnosti. #kviff2016 (05.07.2016)

51. KVIFF - Nevím, co si o tomto filmu myslet. Vypráví příběh tří žen, kde každá touží po trošku jiné lásce. Jenže pokaždé, kdy se jejich příběh trošku rozjede a začne být zajímavý, ho režisér brutálně utne a už se k němu nevrátí. První příběh byl nejzajímavější a pak už to mělo sestupnou tendenci. Závěr jsem měl co dělat, abych ho vůbec dokoukal. Nicméně musím uznat, že kamera je výborná. Bohužel z prostředí absolutně ponurého polského sídliště ležícího uprostřed zasněženého pole v zimě, což tomu také dvakrát nepomůže. Plakát je u tohoto filmu, řekl bych, vševypovídající. (04.07.2016)

Tomasz Wasilewski je takový polský Bohdan Sláma. Spojené státy lásky nejsou špatné, netradičně vedená kamera Olega Mutua filmu dodává správně chladnou patinu. O nosnosti konceptu "nechám situaci vygradovat a pak ji utnu, aniž by diváci kdy viděli její výsledek" nicméně přesvědčený nejsem. Když už se kochat panelákovou estetikou v Polsku, tak jednoznačně s Poslední rodinou. 65 % (06.01.2018)

Takovej ten chladnej film o různejch typech ženský deprese s průměrnym počtem vykouřených cigaret na záber 3 (za každou jedna hvězda v hodnocení). Jsou tam sice i vynikající scény (omýváni spermatu, dámy ve sprše, zvracení v ložnici a tak...), ale dost často tenhle film, i se svojí precizní kamerou, jednoduše nudí. (60%) (05.07.2016)