Päťdesiat k jednej na víťazstvo

Film o dostizích? Western? Komedie? Nepovedená romantika? Nepřehledná a nicneříkající směsice několika žánrů, která bohužel není promíchána, jen sestříhána do několika sekvencí. Chvílemi se na to nedá ani dívat, protože divák zjistí, že většina scén je vlastně zcela zbytečných. A ani závěr není tak napínavý, protože je zcela očekávaný. Film vhodný maximálně na slunečné nedělní odpoledne k popíjení piva. (19.06.2015)

Burani z vídlákova idú závodiť s koňom na najväčšie a najprestížnejšie preteky na svete. Tam im to dajú riadne pocítiť. Samozrejme, pred tým sa hodinu a pol trtkajú so všetkými americkými klišé, cez outsiderského koňa, nepodarené preteky, osobné problémy až po nikdy nekončiacu chuť víťaziť. Týmto keď sa človek prekuše, keď sa zmiery s tým, že je to viac menej rodinný film s vyprofilovanými postavami a jasným cieľom a záverom, dostane na konci sloniu dávku pozitívnej emócie a Birtha ženie do cieľa. Nvm, možno ma to trafilo len v tom správnom rozpoložení, ale dojalo ma to a tešil som sa úprimne s nimi. 3 z 5 (26.04.2020)

Zázraky sa dejú každodenne, a jeden z nich si našiel cestu aj na slávne dostihy Kentucky Derby 2009. Nie som fanúšikom koní a rôznych konských súťaží, ale také dostihy na mňa pôsobia ohromným temperamentne dynamickým dojmom. Tento film bola taká dobrá oddychovka, ale ničím zvláštnym v podstate nezaujal. Proste ďalší z filmov o outsiderovi, ktorý napokon napriek podceňovaniu a nedôvere zo všetkých strán slávil úspech. Ale určite sa mi páčilo ako to partia kovbojov z Nového Mexika (teda ich kôň) natreli všetkým tým bohatým snobom, ktorí si mysleli, že nad nich niet. (18.06.2015)

Těžko říct, co všechno si tvůrci museli domýšlet a přidávat v zájmu filmové zajímavosti. Ovšem ať už to bylo cokoliv, šlo pouze o dění mimo závod samotný. Protože když jsem se podíval na youtube na záznam onoho dostihu, tak filmová verze je do puntíku přesná. A to je největší síla 50 k 1. Omáčka okolo už tak strhující není, tudíž 50 %. Oblíbená část- lehnutí do postele v motelu (04.09.2015)

Jipi jipi jou, kovboji se hecujou, tancujou a radujou, jipi jipi jou. Totální mišmaš žánrů, který bohužel nemá pozitiva žádného. Klobouky jsou důležitější, než koně, v hlavní roli nejsou hustokrutí kaubojové, ale jejich kníratá ega, sedmdesátková muzika a nesympatičtí hrdinové, o hrdinkách nemluvě. Koníci jsou fajn a tuhle sázku na malér si teda nezaslouží. (23.05.2017)