OXV: The Manual

Poslední slova ve filmu: "I see". Whelp, I not see... Ze začátku zajímavý námět, který se zvrtl do naprosto psycho scénáře, který nedává zmyzol. Hraje si na Über knowledge a zahrává si s myšlenkami, které nijak nepodloží... Aneb mluvím chytřeji, než sám uvažuji... Je to zajímavé na podívanou, o tom žádná. První půlka dokonce i velku zajímavá! Jen nečekejte, že budete spokojeni na konci. IQ 220? Joke. 55 % (29.12.2020)

Námet a myšlienky tohto filmu mi veľmi pripomenuli tvorbu Jamina Winansa a toho ja fakt môžem. Tu nie je podstatná romantická línia, ani udalosti odohrávajúce sa v prvom pláne, tie vytvárajú len príbeh. Kulisu potrebnú pre podanie myšlienky. Myšlienka je tu to podstatné. Myšlienka, ktorú možno nepostrehnete v prvom a možno ani v druhom pláne. Prípadne ak ju aj prečítate, tak vás nemusí vôbec osloviť. Možno preto má film hodnotenie aké má. Vôbec mi to však nevadí, klenoty jednoducho zostávajú niekedy nedocenené. (16.05.2016)

„TENTO VESMÍR POCHÁZÍ Z JEDNODUCHÉHO KÓDU, KTERÝ SE NEKONEČNĚ OPAKUJE, A DĚLÁ VESMÍR NEKONEČNĚ KOMPLEXNÍ, ALE ZCELA PŘEDVÍDATELNÝ…“ /// Frekvence člověka jako určující faktor štěstí (veškerýho!). Nadaný Zak, fungující na ultra malý frekvenci a geniální Marie zase na ultra velký. (Frekvenci vole!) Čekejte lásku. Jestli teda Zak dokáže, že psychika mění fyzično. Vlastně musí obelstít osud… Romantika z normální střední už nudí. Proto jsou tady nákladný Divergence, nebo nenákladný Frekvence, provádějící výzkum netradiční síly slova. Hmm, celkem nuda. Navíc mě na prdel neposadila ani ta myšlenková pointa. Bojím se bojím, že kecy vo rovnici, která dokáže, že svobodná vůle není iluze, a že kreativita a improvizace existují, udolají i větší fyziky, než su já. Ale možná su jen starej na tyhle moderní metody, vedoucí k …(no dyť víš). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Věnuju se výzkumu částic ironie. 2.) Miluju ty kusy, ve kterých si to láska vyšlapuje proti přírodě. 3.) Thx za titule ,,Pepza“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (06.04.2015)

Premýšľam ako správne okomentovať film ako je tento. Je to totiž oveľa ťažšie, než sa môže zdať. Príbeh je veľmi komplexný a dokocna má veľmi originálny a kreatívny koncept sveta, kde každý človek má určitú frekvenciu. Čím je frekvencia vyššia, tým je osoba inteligentnejšia, ale má nižší koeficient empatie. A keď je to naopak, tak je to zase človek, ktorý sa objaví často na nesprávnom mieste a bude mať v živote smolu, ale vysokú dávku empatie. A keď sa takto stretnú naši dvaja hrdinovia, obaja chcú svoje životy zmeniť, lebo sú ako opačné póly, kde obaja chcú pre seba niečo lepšie. A čo sa javí ako romantický film je nakoniec veľmi komplexné a fyzikálne podané filmové dielo (a nechcem ísť do detailov, lebo v prvom rade moc fyzike nerozumiem a v druhom rade nechcem dávať spoilery), kde všetko môže byť úplne iné než sa zdá a riešenia môžu byť často jednoduchšie než si myslíme. Rovnako ako aj film "Enemy" je to niečo, k čomu sa určite budete chcieť vrátiť, lebo budete mať veľkú dávku otázok na tento film. A možno nemusíte jeho myšlienky pochopiť na prvýkrát. No o to je film fascinujúcejšie sledovať a hľadať v ňom jeho pravú pointu. Záver je absolútne fantastický a skutočne nechcem hovoriť viac. Radšej si film proste iba pozrite, lebo je to rozhodne poriadnym zážitkom. A takým, kde budete chcieť po videní si pustiť znovu. (17.08.2015)

Tedy, takhle pár dní po zkoušce z metodologie a pár dní před zkouškou z filosofie si pustím zrovna tenhle film, to musí být osud :-) vskutku ideální načasování. Frequencies je žánrově těžko zařaditelný film, dalo by se říct snad sci-phi (vědecko-filosofická) romance s temně mysteriózními prvky. Druhý Věčný svit neposkvrněné mysli ale nečekejte - tohle je mnohem víc vědecké, mnohem víc filosofické a současně mnohem míň romantické, občas jsem si připadal skoro jako na přednášce. Což, abych nebyl špatně pochopen, nemyslím vůbec jako výtku. Příběh se odehrává pravděpodobně v blízké budoucnosti, v níž se lidem dá změřit jejich frekvence. Lidé s nízkou frekvencí jsou méně synchronizovaní s okolním světem (prostě mají smůlu) a současně jsou nadáni schopností empatie (emoční cítění). Lidem s vysokou frekvencí naopak příroda vychází vstříc (mají štěstí), ale zároveň "je jim to jedno" (nemají emoce). Na jedné vědecké škole pro geniální děti se setká chlapec s extrémně nízkou frekvencí s dívkou s extrémně vysokou frekvencí. Pokud se takoví dva lidé setkají a vytrvají ve své blízkosti déle než chvilku, jejich odlišné frekvence pravděpodobně způsobí nějakou katastrofu (šťastně nabitá dívka od sebe odpuzuje smolně nabitého chlapce, "nejsou si souzeni"). Chlapec se do dívky zamiluje ... a v průběhu let vymyslí způsob, jak vyrovnat své frekvence, nastolit harmonii, takže dívka získá city a zároveň bude bezpečné, aby si případně byli nablízko déle než minutu. Jenže jak je možné, že by měl chlapec s nízkou frekvencí takové štěstí, že by se mu podařilo vzepřít osudu? Nebude v tom nějaký zádrhel v podobě nebezpečných vedlejších účinků? ... No a to je v podstatě jen začátek. Ten systém, nebo dá se říct mytologie, kterou zde tvůrci vymysleli, jde ještě mnohem hlouběji a je mnohem komplikovanější. U tohoto filmu, pokud si jej budete chtít užít, mozek fakt nevypnete. Super je, jak se ten svět s každým dalším zvratem komplikuje, ale zároveň pořád tak nějak dává smysl. Navíc ani ten příběh, jenž se v rámci daného světa odehrává, není odvyprávěn vůbec tuctově, spíše naopak. Veliké překvapení, jen těch emocí tam mohlo být trochu více. Ale jak řeknou zdejší postavy: - "Does it matter?" - "Not to me." (23.05.2014)