Philomena

Přiznám se že na drama jsem nikdy moc nebyl. Tenhle film má něco, co mě dokázalo připoutat k obrazovce, a nepustit až do závěru. Jedná se o skutečný příběh. Philomena jako náctiletá otěhotněla. Útočiště nalezla v klášteře pro ,,padlé ženy". Kde porodila syna Anthonyho. Po 3 roky jí bylo umožněno syna vídat hodinu denně. Pak jí ho ovšem jeptišky násilně sebrali a dali k adopci do USA. Ona se 50 let trápila ztrátou svého dítěte. Aniž by to někomu řekla. Nyní se za pomoci bývalého novináře vydává po jeho stopách. Pravda kterou postupně odhalí je zarážející až děsivá. Pozadí samotných adopci je velice podivné. Jak to ale vše skončí ? Podaří se zoufalé matce nalézt své dítě. Nebo už stopa příliš vychladla ? Film natočen podle románu Martina Sixsmithe. Novináře, jenž pomáhal Philomeně v jejím pátrání. (14.07.2014)

Komorní drama mělo být teplým lidským příběhem. Jak říkáme my latiníci "eltépéčko". A určitě také je. Místy hřejivým a dojemným především díky skvělé a hluboce lidské Judi Denchové v titulní roli. Nechybí ani humor, většinou poněkud sarkastický a černý, který dodává Coogan jako protivný a zpočátku cynický Sixmith. Současně se však na povrch pod tím vším dere mrazivé drama o bezohlednosti a teroru jeptišek, které nám církev prezentuje jako ty nejhodnější a nejobětavější lidské bytosti pod sluncem. Nejmrazivějšími scénami přitom pro mě nebylo samotné odebírání dětí, ale scéna u zpovědi a pak setkání se starou Hildegardou. Při pohledu na její zažranou nenávist, mi doslova naskočila husí kůže. Pro mě je to navíc nečekaně osobní film o ztrátě bez naděje, o chybách, které už nikdy nepůjde napravit, o ranách, které se nikdy nezhojí a slovech, která už nikdy nebudou moci být vyslovena, o smíření, které osud bolestí zmítané duši nikdy nedopřeje. O bolesti, na kterou není lék. Z osobních důvodů mě to zasáhlo hodně hluboko a rozeznělo mou vlastní bolest, takže jsem to subjektivně prožíval mnohem silněji než by objektivně mělo. Pokud se vás téma osobně nedotýká, klidně si můžete jednu hvězdu z těch mých ubrat. (26.02.2014)

Doják po britsku, to je něco, co mi sedne. Máte tu silný lidský příběh, emoce bublající pod povrchem, které, když se ukážou na povrchu, jsou zpravidla uhlazené sarkastickým humorem. Philomena je příběhem, který zase jednou ukáže ošklivou stránku církve, a bylo by jednoduché jen ukázat prstem a křičet "fuj". Stephen Frears a chytrý scénář ale jsou mnohem dál a právě z Philomeniny víry a schopnosti odpouštět udělali poselství tohoto filmu. Judi Dench je skvělá jako vždycky, ale potlesk si zaslouží i (původně komik) Steve Coogan, který si tu střihnul trochu snobského všeználka s oxfordskou angličtinou, který ale po většinu filmu reprezentuje pocity diváky (od "co je mi vlastně po tom" po spravedlivý hněv). Jeho posh gentleman působí jako vtipný kontrast s irskou dobrosrdečností Philomeny, která si užívá čtení hárlekýnek a sledování hloupých komedií. 80 % (09.06.2014)

Jakkoli byly herecké výkony hlavních postav skvělé, nepodařilo se jim mě přesvědčit, že sleduju něco víc, než jen buď samoúčelně společensky kritický lov na filmová ocenění nebo zdramatizovanou verzi libovolné aféry z britského Blesku. Že se příběh Philomeny postupně vyvine z obyčejného dramatu v nesmyslnou, zbytečnou a tolikrát (a lépe) zpracovanou kritiku katolických praktik nezachrání ani její závěrečné feel-good povýšenecké poselství, ba naopak. Jako oscarové drama podle skutečné události to očím sice šmakovalo, ale na takové téma můj cynismus asi nikdy nemohl přistoupit. (26.06.2014)

Skvělej film! A to hned od začátku. Judi Dench v roli matky hledající svého syna předvádí neopakovatelnej hereckej výkon. Ačkoliv nemám moc ráda britský filmy, tady mi atmosféra a prostředí naprosto sedlo. Moc se mi líbily vzpomínky hlavní hrdinky a používání záběrů ze starý kamery... Zkrátka rozhodně doporučuju - jde sice o drama, ale při několika hláškách se i zasmějete. Navíc příjemná délka hodina a půl zaručuje, že se nebudete nudit a koukat na hodinky. (19.01.2014)