Už ani slovo!

Rozbor zajímavého trojúhelníku Gandolfini - jeho bejvalka Keener - jeho nová přítelkyně Louis-Dreyfus pohledem posledně jmenované. Stylem mi to trochu připomíná Apatowovy filmy, akorát bez vulgarit. Výborná sonda do vztahů mezi muži a ženami, o rozdílech mezi nimi, o naprostých malichernostech, které tyto vztahy komplikují, o vztazích mezi rodiči a dětmi a o tom, jak zvláštní smysl pro ironii může mít náhoda, pod jejíž vlivem může člověk udělat závažnou chybu. Je potěšující, že James Gandolfini si ve své poslední roli opět střihnul civilně příjemného sympaťáka, Catherine Keener výborně sekunduje, Julia Louis-Dreyfus na mě nepůsobila zcela sympaticky, ale to je můj problém, její průměrné herectví je však už problém její (záhadná nominace na Zlatý globus mě nepřesvědčí). 70% (15.02.2014)

Osobne mi snímok prišiel ako jeden z tých inteligentných amerických rom-com ktoré si síce druhy-krát nepozriem ale veľmi milo ma prekvapili. Aj scenár mi prišiel taký uveriteľný, veď náhody sa dejú nie len vo filmoch :) V prvej polovici som si užíval humoru od oboch hlavných postáv, zatiaľ čo v druhej polovici som trpel ako svoj problém hlavná aktérka vyrieši alebo bude typická ženská a bude to ťahať do extrémov pokiaľ všetko nepraskne. Za mňa má tento milý filmik palec hore :) (23.10.2015)

Výborná romantická komedie zralého věku, kde už protagonisté mají něco za sebou, něco si s sebou z té minulosti táhnou, už se moc nechtějí přizpůsobovat, jsou tak trochu usedlí a sví, ale lásku pořád potřebují a dobrodružství stále láká. Porozumí každý, kdo nezažívá první dlouhodobý vztah. Rozhodně každý přes čtyřicet. (04.08.2023)

Byl to takový film ze života, o dvou rozvedených lidech, kteří, ač přesto odlišní, se našli. Ale pořád máte v životě pochybnosti, zda všechno děláte dobře a protějšek je ten pravý. Skvěle to uteklo, ukázalo, jak celý život můžete ztrácet, hledat, nalézat....hezké. Film podbarvovala pohodářská muzika. Co se hereckého obsazení týče, když jsem viděla rok narození Toni , nevěřila jsem svým očím. Vypadala jako opuštěný baset před boudou, který se pitvoří od škály psích očí k rádoby veselí, co čeká, že si ho vezme domů nový páníček. Jako žena mi nesedla, mnoho chlapských gest, co se chůze i gestikulace týče, vemkoncem i divných bezdomovských kalhot. Nemůžu si pomoci. A Gandolfini...obr Gandolfini. Viděli jste jeho oči? Byli to oči dobrého člověka a skvělého herce. Už nikdy by nikdy jiný nemohl být Soprano. Hrozná škoda, že už ho dále neuvidíme. Život není fér. Ani ve skutečnosti, ani ve filmu. Uvědomíte si, že pokud vám dítě, se kterým žijete, někdy odejde -což přijde, zůstanete sami. Možná neodvratně, tak jako Toni. Ale ona měla štěstí. (26.01.2014)

Kdyby se Enough Said neslo v duchu prvních dvaceti minut a nepřibyla by žádná výrazná zápletka, tak bych šel rovnou na plný počet. Enough Said zápletku nepotřebovalo, úplně by stačilo pozorovat skvělou chemii mezi hlavními postavami a nenechat se rušit rádoby originálním příběhem. Jinak ale skvěle pobavilo, až jsem měl pocit, jako bych sledoval konverzaci z Gilmorek. (28.07.2015)