Už ani slovo!

K filmu mě přilákalo jméno Nicole Holofcener, jejíž dílka vonící Amerických nezávislým létem už mě nadchla dříve a opakovaně. I zde se potkáme s ženami, které chtějí, co nemají, a zbavují se těch, které mají, a když už dostanou, po čem stonaly, hledají chyby. Scénáristická lahůdka, kde jsem vrněla nejvíc ve chvíli, kdy Catherine Keener popisuje, proč odložila svého manžela, a Julii Louis-Dreyfus klesají koutky a zprvu tím samým mužem tolik nadšená chytí od své nové kamarádky "virus" pochybností. Nebýt její herectví tak afektované, neměla bych problém sáhnout po pětce. Viděno v rámci FebioFestu, Cinestar Anděl, 25.3.2014, 14.30, sál 12, J18 :). (27.03.2014)

Rozbor zajímavého trojúhelníku Gandolfini - jeho bejvalka Keener - jeho nová přítelkyně Louis-Dreyfus pohledem posledně jmenované. Stylem mi to trochu připomíná Apatowovy filmy, akorát bez vulgarit. Výborná sonda do vztahů mezi muži a ženami, o rozdílech mezi nimi, o naprostých malichernostech, které tyto vztahy komplikují, o vztazích mezi rodiči a dětmi a o tom, jak zvláštní smysl pro ironii může mít náhoda, pod jejíž vlivem může člověk udělat závažnou chybu. Je potěšující, že James Gandolfini si ve své poslední roli opět střihnul civilně příjemného sympaťáka, Catherine Keener výborně sekunduje, Julia Louis-Dreyfus na mě nepůsobila zcela sympaticky, ale to je můj problém, její průměrné herectví je však už problém její (záhadná nominace na Zlatý globus mě nepřesvědčí). 70% (15.02.2014)

Byl to takový film ze života, o dvou rozvedených lidech, kteří, ač přesto odlišní, se našli. Ale pořád máte v životě pochybnosti, zda všechno děláte dobře a protějšek je ten pravý. Skvěle to uteklo, ukázalo, jak celý život můžete ztrácet, hledat, nalézat....hezké. Film podbarvovala pohodářská muzika. Co se hereckého obsazení týče, když jsem viděla rok narození Toni , nevěřila jsem svým očím. Vypadala jako opuštěný baset před boudou, který se pitvoří od škály psích očí k rádoby veselí, co čeká, že si ho vezme domů nový páníček. Jako žena mi nesedla, mnoho chlapských gest, co se chůze i gestikulace týče, vemkoncem i divných bezdomovských kalhot. Nemůžu si pomoci. A Gandolfini...obr Gandolfini. Viděli jste jeho oči? Byli to oči dobrého člověka a skvělého herce. Už nikdy by nikdy jiný nemohl být Soprano. Hrozná škoda, že už ho dále neuvidíme. Život není fér. Ani ve skutečnosti, ani ve filmu. Uvědomíte si, že pokud vám dítě, se kterým žijete, někdy odejde -což přijde, zůstanete sami. Možná neodvratně, tak jako Toni. Ale ona měla štěstí. (26.01.2014)

Dobra práca ženskej režisérky N.Holofcenter tento krát slávila úspech. Skvele otvorila dvere do reality a rafinovane použila prevažne problém postihujúci prevažne mladých ľudí s názvom láska, ktorý zviazuje a zraňuje srdce zaľúbeným. Aj keď je ľahko predvídateľné čo sa bude diať, sú momenty ktoré sú trefné, ktoré pobavia či vzbudia myšlienku zamyslieť sa nad sebou. Jednoduchosť je v tomto filme nepriehľadnuteľná, ale zároveň vynikajúcim únikom z pomedzi premnoženého výskytu filmov s trikmi a efektmi. Kamera to celé pekne zachytáva a herci pred ňou hrajú ako keby to bolo naozaj. J.Gandolfini napriek svojej nie príťažlivej postave perfektne zvláda emociálne role, takže škoda, že už nie je medzi nami. Za mňa 70 %.R.I.P. J. Gandolfini (16.02.2014)

Stopercentne pohodová záležitosť, ktorá sa dostane pod kožu aj tomu najväčšiemu a najzarytejšiemu odporcovi amerických rom-comov. Gandolfini nám na sklonku svojej životnej púte nechal krásny klenot, plný obyčajných životných situácií muža v stredných rokoch, kde jednoduchosť je devízou, prirodzenosť znakom nápaditosti, s atmosférou reálnosti a neskreslenosti. Dávam dva palce hore za hercov a dialógy! 85%. (01.02.2015)