Chorus Line

Nudil jsem se. 1) Navzdory skvělým tanečním číslům jsem někde v půlce filmu s určitým překvapením zjistil, že se trochu nudím. Vadila mi absence děje a asi i silná, jak to říci, baletnost tanečníků. To je samozřejmě jen věc vkusu a názoru. Ani melodie jsem si nezapamatoval. 2) Zaujali mě 34letý Terrence Mann (režisérův asistent Larry) a 28letý Gregg Burge (tanečník Richie). (06.02.2017)

Nic nového pro žánr muzikálu a zároveň neskutečná nuda. Sledovat dvě hodiny partu lidí snažících se o vytouženou roli mě nemá jak zaujmout, protože kromě několika klišovitých replik se od nich nedočkáme žádného odůvodnění jejich snažení (samozřejmě kromě snahy o získání zaměstnání). Attenborough to touhle taktikou zkazil a přitom stačilo vybrat sympatičtější herce a hlavně zakomponovat do scénáře něco jako děj. (24.02.2007)

Mám rád Michaela Douglase, na rozdíl od muzikálů. V tomto, který se celý odehrává na jevišti a nejakčnější scéna je ta s vymknutým kotníkem, mi však ani Douglas nějak nesedl. V záplavě těch neuvěřitelně ohebných tanečníků jsem mu zkrátka nevěřil, že býval jedním z nich. Na jeho místě bych si v té době daleko lépe představil Johna Travoltu či Vlastu Harapesa (nebo Harapsa, sakra jak se skloňuje Harapes?). Takhle to na mě však působilo asi tak, jako kdyby na konci 36. komnaty Šaolinu seděl s nunčakem za pasem mnich, kterého by hrál Rudolf Hrušínský... (10.12.2013)

70%, ale tak-tak. Od muzikálu přece jen očekávám něco jako výpravu, a tohle se až na několik flashbacků odehrává prakticky jen na jevišti. Kostýmy jsou naprosto šílené (jasně, osmdesátá léta, ale na z úborů jak na spartakiádu se mi fakt navaluje, o trvalé nemluvě). Písničky jsou takové nijaké a Douglas (Michael, ne ten náš oblíbený cinefil:-) taky nemá zrovna moc prostoru, navíc od rejžy neuslyšíme ani jediný song. Ta sedmdesátka je ale za to něco těžce definovatelného, co dělá dobrý film tím dobrým filmem. Obávám se ale, že znovu si to už nepustím. (28.10.2007)

Skvělý muzikál fascinující hned v několika aspektech. Za prvné je to neuvěřitelné tempo, rytmika, neustálá gradace,která začne masovým konkurzem a skončí na prknech, která znamenají svět, v záplavě zlatých tanečníků v bezchybném unisonu, opticky dohnané do nekonečna zrcadly. Druhak je to práce s filmovým časem, kdy čas filmový je srovnatelný s časem "reálným", notabene je vlastně skrze muzikálové výstupy ještě natažen, což věru není běžné. A za třetí pak práce s charaktery. Každý z uchazečů má svoji minulost, svůj pohnutý moment. Krom postav manželů se ve filmu neobjeví plochá postava. Mezi tím vším však zdaleka nejvíce vyčnívá (přestože je vlastně zdánlivě upozaděna a ve finále, které patří tanečníkům, se vůbec nevyskytuje) a mým favoritem se (nejen) proto stala postava režiséra Zacha v, ač utluméném, tak naprosto bezchybném podání Michaela Douglase. Ten do příběhu vsupuje jako nepříjemný morous, který kašle na lidi (je to jen tančící sbor) a všechny ty pohnuté lidské osudy jsou mu zdánlivě upřímně ukradené. Přesto v průběhu filmu vyplyne jeho laskavost a až otcovskýé chování, který je ale zároveň usměrňován dokonale profesionálním přístupem. Ten má ale původ ve stejné lásce k tanci, jakou disponují účastníci konkurzu. Sám má přitom také svoji, ne příliš šťastnou minulost, přestože vlastní retrospektiva jeho postavě schází. Přebytečná je naopak postav Cassie, jejíž jediná opodstatnitelná úloha ve filmu spočívá právě v prohloubení Zachova charakteru. Tímto směrem tedy jediná zásadní výtka filmu, druhou je pak trochu rozčarování nad tím, že žádná ze skladeb, ač je každá zvlášť téměř brilantní, se ani na hony nepřiblíží fantastickému "Surprise Surprise". (07.01.2010)