Chaplin

Vynikající životopisné drama, se skvělým Robertem Downeym Jr. a dalšími výbornými herci ve vedlejší rolích. Filmu ale nemůžu dát plné hodnocení, neboť mě to nedokázalo tak emocionálně strhnout jako jiné filmy (třeba Kmotr). Kdyby měl snímek jiného režiséra (Attenborough to podle mě zvládl řemeslně skvěle, ale něvěnoval se tomuto projektu s láskou), určitě by to byla bomba. (12.07.2005)

Trochu zklamání. Životopis Ch. Chaplina mi nepřišel moc zajímavý, přestože ve skutečnosti asi byl. Chyba režiséra nebo scénáristy. V Charlieho ženách, manželkách a přitelkyních jsem též měla hokej. Film jsem shlédla na několik pokusů, naráz jsem nevydržela ani jednou. Třeba Chaplinovo ztvárnění Hitlera mi přišlo ve filmu naprosto nevyužito. (19.04.2020)

Chaplin trpí prakticky všetkými chybami, ktorými trpia ostatné životopisné filmy. Svoje urobilo aj to, že film nezmyselne zahŕňa celý život Chaplina, čo spôsobuje zlú orientáciu v deji, skratkovitosť a problémy s vizážou Chaplina. Niekde do 50tky to je v pohode, ale 60 a 80 ročný Chaplin vyzerá otrasne. Teda ako 80 ročný vyzerá vynikajúco, ale hneď čo začne rozprávať vidieť latex na tvári (inak brilantného) Downeyho. Film zachraňuje dobová atmosféra a téma Charlieho Chaplina, ktorá proste nezaujímavou nemôže byť. Asi len to a Downey Jr. vytrhávajú film z pazúrov tuctovosti. (16.11.2006)

Docela obyčejný životopisný snímek, občas na vás drze mrkne žánrové klišé, někomu možná bude vadit trapně standardní hollywoodský doprovod (proč, když zrovna němé filmy vybízejí k něčemu originálnějšímu), ale několik scén zase na druhou stranu potěší. Film by neměl uniknout oku (možná i oběma očím) filmových fanoušků. (06.04.2008)

K zvládnutí nesnadného námětu se spojily - zdá se - nejlepší tehdy dosažitelné síly, zčásti dokonce i umírající poslední Chaplinova choť a otci tolik podobná a herecky rovněž výrazná dcera Geraldina. Obtížné a krajně nesnadné zadání - najít herce, který by byl s to postihnout neopakovatelné Chaplinovy kreace a přenést je, neztenčené a nezkreslené, do umělcova neméně osobitého a výrazného soukromí, se angažováním Roberta Downeyho podařilo v podstatě beze zbytku naplnit. Za nosný považuji i nápad na vytvoření fiktivního Chaplinova biografa, který se nemůže neptat i na nejcitlivější věci géniova života chladně chirurgicky věcným způsobem a vlamovat se tak do nejvnitřnějších komnat intimity; Anthony Hopkins dal této postavě vše, aby zvýraznil její lidský rozměr při současném ponechání průvodcovy epizodnosti a okamžikovosti. Osnova životopisné knihy tak byla nepochybně rozvinuta a rozmnožena. Ale fakt, že film zůstal závislý na chaplinovské sebereflexi, skutečnost, že je jeho páteří, je současně také slabinou Attenboroughova režisérského přístupu. Zatímco první část filmu přímo kypí životem, je plnohodnotným geniálním hraným filmem a použitá metoda chronologických uzlových vstupů děj CHAPLINA dále dynamizuje, zhruba od poloviny díla postupně nabývá na převaze "jen" nadprůměrně zvládnutý hraný umělecký dokument. Kompozice je tak rozlomena; obě části, jakkoliv jsou natočeny s attenboroughovskou virtuozitou, se vzájemně oslabují a zejména vyznění závěrečných částí filmu je touto živelnou, ne zcela zvádnutou synergií viditelně oslabeno. Ale i v této podobě se podařilo vytvořit zajímavý, pestrý, nenudný a výrazně autorsky originální film, který svůj základní smysl - složit hold neopakovatelnému umění jednoho z největších géniů světového hraného filmu - naplnil beze zbytku. Lze říci, že nejen autorsky, ale především - je to jeho další velké plus - divácky. (07.06.2009)