At the Devil's Door

Průměrná krimi duchařinka, která sice neoslní, ale taky u toho nebudete brečet nudou. Co mě bavilo byl příběh, který je pěkně zpracovaný i natočený. Herci jsou sympatičtí, ale mění se díky nekompromisnosti scénáře docela často. Taktéž atmosféru se daří filmu výborně zvyšovat i ztemňovat. Nebude to horor roku, ale na nedělní podvečér je to dobrá volba. Ps. Taktéž adept na nejsprzněnější konec roku (18.08.2014)

Celkem obstojná ďáblovina říznutá prokletým domem, to vše o třech hlavních postavách během tří období. A to byl asi kámen úrazu, protože McCarthy si s trojicí děvčat nedokázal poradit a jedna, ta poslední, mu pořád přebývala a pořád nechápu, proč jí do filmu vůbec pouštěl. O natažení stopáže určitě nešlo. Děj tak působil trošku kostrbatě, ale díky slušně zvládnuté technické stránce a sympatickým herečkám se to dalo přežít. I přes žánrová klišé a scény, které jsem už x krát viděl někde jinde, hodnotím nadprůměrně, protože mě to docela bavilo. 60% (08.10.2014)

Pro mě film plnej překvapení ať už dobrých nebo špatných (konec jsem absolutně nepobral) . Každopádně se mi na tom líbilo, že se nejede podle zajeté šablony, ale rejža a scénárista v jedné osobě se to rozhodl udělat po svém a vcelku povedeně. Největší kámen úrazu je v lekačkách, které jsou neuvěřitelně předvídatelné a díky tomu bohužel nefungují, ale u rozhovoru Very s kamarádkou dívky v červené pláštěnce mě příjemně zamrazilo v zádech. Lepší průměr. (31.07.2016)

Kdyby vám někdo tvrdil, že satanistické duchařiny už dneska nemají co říct, tak mu řekněte že kecá a pošlete ho do háje. Důkazem je tenhle skvostný temnohustoatmosférický kousek, pomalý, těžkomyslný, neradostný, s nádherně zlověstnou hudbou... vlastně spíš jen zvuky. Strašidelný sice moc není, ale jeho relaxační účinek na mou psýchu je blahodárný. Nikterak složitý děj skýtá několik drobných a milých překvapení a například to, co se mi v jednu chvíli jevilo jako roztříštěná časová posloupnost jednotlivých scén, se ukáže být důmyslnou scénáristovou hříčkou. A moc se mi líbil konec, který mi dal vzpomenout na legendární Rosemary's Baby. O nic slabší než McCarthyho prvotina, silné čtyři. (08.02.2015)

Po průměrném Pactu se Nicholas McCarthy vycajchnoval nejlepším satanášským hororem od Drag Me to Hell. Atmosféru filmu dodává parádní skálopevná a pomalá kamera, záležet si tvůrci dali i na hutné hudbě, takže máme na světě další kousek, který dovede i vyděsit. Jednoznačně doporučuju si film pustit v noci, tady se to vyplatí. Update: Pustil jsem si znovu DMtH a s tím se to opravdu srovnat nedá, takže upravuju na 70%. (09.08.2014)