Láska na karí

Ano, prosím, takovéhle romantické filmy se spoustou jídla a skvěle zahranou potvorou já zkrátka můžu. Prostředí francouzského maloměsta je vykresleno uvěřitelně, Madam Mallory srší z pohledů blesky a mezi těmi dvěma to jiskří na vzdálenost větší než pekáček na coque au vin. Poznámka na okraj: Kdyby v tom hrál Johny, bylo by to za pět :-) (01.12.2014)

Velká témata mohou být čas od času skryta i v banálních tématech a námětech. Příběh indické rodiny, která, vyštvána z vlasti tamějšími projevy náboženské a politické nesnášenlivosti, hledá v Evropě nový pokojný domov, je velkým příspěvkem na téma multikulturních dialogů. Schopnost vzájemně se tolerovat předchází způsobilost vzájemně se respektovat. (V tomto případě to Evropa měla usnadněné o velmi dobrou znalost angličtiny a obstojnou francouzštiny všech členů početné rodiny) vědomých si faktu, že na světe jsou i jiné země než jen Přední Indie. Příběh, který by sám o sobě voněl banalitou, je ozvláštněn skvělými dialogy a skvělým hereckým obsazením. Helen Mirren, dnes jedna z největších žijících hereček své doby, září v nejslunnějších paprscích, vyzařovaných její univerzální osobností; skvěle jí sekunduje talentovaná Charlotte Le Bonová a v ničem podstatnějším nezaostávají ani indičtí herci. Nenajdeme tu vzrušená gesta, planoucí oči ani nadčasové výroky, protože to všechno tu v sobě zahrnuje rafinovaně strukturovaná všednodennost. Tedy to, co z takřka konfekčního východiska dělá dílo, které proráží tím, že hladí. Na těle i na duši. (04.10.2014)

The Hundred-Foot Journey splňuje vše, co si představuji pod pojmem sluníčkový film. Pohoda hustá, že by se dala krájet, herci do jednoho sympatičtí, křišťálově čistá láska byla přítomna taktéž a z těch mála vypjatějších momentů čiší takový klid, že ani nemáte potřebu držet hlavnímu hrdinovi palce nebo s ním soucítit, protože prostě víte, že všechno dobře dopadne a on se rozhodne správně. To je sice někdy na škodu, ale ne tady. No ale hlavně je tu spousta jídla, které ve mě vzbuzovalo reflexy Pavlovových psů a lednice plná vánočních pochutin mi najednou přišla šedivá a fádní. Jako bonus bych zmínil roli Helen Mirren, ve které tento symbol britského herectví ztvárnil patriotku Francie i francouzské kuchyně. Docela by mě zajímalo, jak se na to Frantíci tvářili. 80% (27.12.2014)

"Přišli jsme o všechno. Po matčině smrti se otec rozhodl odejít s rodinou do Londýna." A o tom to je. Indie jim byla malá, tak z toho NIC, co jim logicky zůstalo, když přišli o VŠECHNO, nakoupili letenky do Londýna pro celou rodinu a ještě jim zbylo na to, aby si koupili restauraci ve Francii. Mě to tedy celkem bavilo, zejména to vzájemné udávání a rozzlobené přecházení přes silnici z restaurace do restaurace, ale ten multi-kulti nádech tomu jídlu dodal hroznou pachuť. Dozvěděl jsem se totiž, že ONI jsou jiní a my bychom měli tolerovat jejich noční dovádění. A taky by se měli křížit rasy a to vždy podle vzorce snědý muž a bílá žena, protože tak je správně. Z toho se mi zvedá žaludek tak, že by v sobě neudržel ani mou oblíbenou knedlo vepřo korkumu od asimilovaného šéfkuchaře Hassana. (14.10.2016)

CITÁT - Prodáno tomu chlapci, který ví......... Ještě přidám jeden velmi důležitý CITÁT - V Anglii jsem měl pocit, že zelenina neměla duši.......... Zjistil jsem, že olivový olej je jen reklamní záležitost. A jako všechny oleje (kukuřice, řepa) má jediný úkol: vázat na sebe zeleninové vitamíny. Což dokáže každý olej. CITÁT - Kolik za to chcete,........... Americký pohled k otevření konkurenční hospody ve Francii. Tak to samo o sobě je blbost. Respektive, je to jen snaha o konkurenční boj, který má v sobě jen americký buržoazní systém. Snědí lidé ani nemají zájem otvírat něco "konkurenčního" protože respektují druhého a jeho práci. To v Americe nedokáží a chtějí být "LEPŠÍ", což samo o sobě je bezcitné, kruté a blbé. Celé je to blábol. ISO 9001 u kterého každá z hospod v Evropě i světě má své procenta a statistiku by třeba Černý rybíz nasbíraný "u potoka" vůbec nerespektovalo. Celé je to nesmysl a komedie jen z rychlíku. (27.01.2015)