Stratené dievča

Takže tohle je to drama, ze kterého si všichni čůrali do kalhot blahem? Je to neosobní, studené, oba dva na proplesknutí. Nejvíce se mi líbila postava detektivky a sestry obviněného – u nich to vypadalo na nějaký charakter. Jenomže jinak je jako se procházet v mlze. Možná je to ze začátku příjemné, když vycházíte z tepla domova, ale postupem času si uvědomíte, že vlastně nic nevidíte a cítíte neustále to samé. Žádný zvrat. Nic, z čeho byste měli radost. Je to film o tom, kterak manipulace s lidmi, bezcharakternost a citová apatie zvítězí. To je odraz USA? Evropy? Světa? Když se nad tím takhle zamyslím, je to hnus. Ale to je asi tak jediná emoce, kterou ve mně film vzbudil. Jinak nic. Pusto prázdno. V mlze. Ale natočené je to precizně, o tom žádná. (05.03.2015)

Kdo by nechtěl svojí manželce otevřít lebku a podívat se, co se v ní děje? Best Fincher since 2007. Zejména první polovina brilantní. Způsob, jakým se Fincherovi podařilo elegantně vtělit dva nespolehlivé knižní vypravěče do vzrušující filmové řeči je hodný (ne)akademického obdivu. Obzvlášť proto, že film sice nedosahuje vrstevnatosti a naléhavosti knihy, ale dokáže ji vyvážit dravou ironií a jízlivou nadsázkou. Kritika krizí zkriplené společnosti, která se orientuje už jen podle odlesků a mediálních obrazů, je provedena s lehkostí a bez jakékoli křeče. Víc problémů mám s druhou polovinou, která uhne až k lehkému campu a hlavně v neodolatelně psychopatické karikatuře hlavní hrdinky si trochu ulehčuje práci, když od subtilní společenské kritiky a všímavé satiry na manželskou krizi utíká k šokujícím zvratům. Navíc v některých "temných" scénách jako by Ben Affleck (zbavený možnosti bránit se hovězím úsměvem) narážel na limity svého herectví. Nemůžu říct, že by mě Fincher bezmezně přesvědčil o smysluplnosti všech částí své hry, ale bez mučení přiznávám, že i s přihlédnutím k náročnosti předlohy a všech úskalí, které materiál skýtá, se mi původně lehce indiferentní postoj mění v hluboké uznání. Rád si tuhle Gone Bitch ještě jednou s odstupem zopakuju. (30.09.2014)

Fincher byl pro mě vždycky synonymem dobrého filmu (to stále trvá). Ale taky jsem miloval to, jak mě dokázal "uzemnit". To už ale bohužel u jeho posledních fimů neplatí zcela. Pokud bych vzal "Sedm" jako 100% Finchera, tak "Gone Girl" je tak nějak 60 % Fincher. Pořád je to velmi nadprůměrný film, nicméně v kontextu jeho ranné tvorby je to slabota. (22.12.2014)

Trochu málo vtahující, sklovitě hladké, příliš formální, jako by Finchera zaujal promyšlený tvar, a pak už k němu jen dotočil film - přesto oceňuji nejen konec sám, ale především tu dobře uloženou trhavinu, s níž je celý příběh podminován, aniž by ji nechali vybuchnout. Náloží je požehnaně, v rovině vyprávění například ona nezaměnitelná historka s gestem v cukrové vánici, která existuje jako zápis v deníku, a také v paměti jistého děvčete, jemuž si Amy neodpustila příběh vyprávět ve chvíli, kdy měla zůstat naprosto inkognito - stačí tedy počkat, až se drátky spojí, až pasáže z deníku projdou očima veřejnosti a děvče posedne náhlá touha ještě jednou Amy ublížit (nebo zprvu třeba ji jenom vydírat), a pak tady máme policistku, která se ráda chytí nového vlákna, a fakt, že nově zpečetěné manželství je celé ověšené rozbuškami - až se ukáže, že otcem dítěte, které spolu čekají, je onen chladně zavražděný psychopat, až se znovu dostane ke slovu láska k oné mladé studentce, až něco změní hlas Nickova rozumu ústy jeho dvojčete, až... až.... ano, líbí se mi struktura příběhu, která křehce nastolenou momentální rovnováhu (zvrtávající se už tím, že není divácky líbivá) omotává tolika roztřepenými motouzky rozbušek, kolem nichž se to jen hemží konkrétně patrnými, existujícími, ožehavými jiskrami... Je to funkční rébus, dosledovatelný k tolika vtipným, dobře rozpracovaným katastrofám za hranicemi zobrazeného, škoda jen, že zůstává v rovině vykalkulovaného umění. *** Důležitý komentář: Matty. (07.10.2014)

Krásná noir Fincherovina, začínající tak trochu jako obyčejná krimi, ale postupně stále temnější a "hustější". Pátrání po Nickově ženě Amy, která tak úplně nezmizela, se mění na zapeklitý psychosexuální thriller. S postupným odlupováním dalších vrstev příběhu roste i náš strach. Svého druhu mix Fincherovy Hry a Mendesovy Americké krásy. (04.10.2015)