Stratené dievča

Ach ach, omlouvám se za své chabé citoslovce, ale zkrátka nemám slov. 90kový David Fincher už je sice nenávratně pryč, ovšem stále jeden z nejlepších režisérů současnosti, který si navíc umí vybrat naprosto skvělý námět. Ano, skutečně půl práce dělá scénář od samotné Gillian Flynn, které se povedlo připravit skutečně famózní příběh plný zvratů, který se jistě do divákovy paměti zapíše na delší dobu, než jen při závěrečných titulcích...90% (09.10.2014)

Poslední tři celovečerní filmy Davida Finchera, natočené před ZMIZELOU, lze vnímat jako součást volné trilogie, která je propojena zastřešujícím tématem. ZODIAC, PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA a MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY jsou formálně i žánrově velmi různorodé snímky, ale pojí je zaměření na mediovanost minulosti a paměti (tj. na zprostředování vzpomínek a historie prostřednictvím toho, jak určitá doba byla vyobrazena v médiích). ZODIAC odkazuje k sedmdesátkovým thrillerům a žurnalistickým dramatům, z nichž přebírá kostýmy, velikost rámování a někdy i délku záběru. PODIVUHODNÝ PŘÍPD BENJAMINA BUTTONA upomíná na raná a klasická hollywoodská díla, která evokuje navzdory natáčení na digitál. A vzpomínkové pasáže v MUŽÍCH, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY mají polaroidovou patinu a práce s informacemi je odvislá od dovednosti hypertextového uvažování v netovém věku._____ ZMIZELÁ téma, uchopené ve třech zmiňovaných počinech, povyšuje na zcela novou úroveň, když je místy velmi vtipnou satirou, místy mrazivou reflexí fungování médií. Není ani tak kritikou institutu manželství, jak je zvykem tvrdit, ale nemilosrdným prozkoumáním toho, jaké následky má přejímání společenských rolí, které jsou konstruovány médii. Soustředění se na tuto významovou rovinu lze dokázat i způsobem, jakým je film strukturován, respektive jakým vede divákovu pozornost: body obratu nejprve potvrzují podezření vůči jednomu ze dvou protagonistů (udělal to?), aby ho po zvratu postavily do zcela nové situace (dostane se z toho?) - a až do konce se soustředily na manipulativní roli médií._____ Právě ta jsou prezentována jako zavádějící a nespolehlivá, přičemž tento jejich aspekt se odráží ve formě díla. Do zvratu sledujeme dvě linie vyprávění, z nichž jedna je oproti předloze velmi nekomunikativní a druhá je s přibývající minutáží čím dál tím více nespolehlivá. Po zvratu je důležitý meta-casting, který umožňuje vyniknout velmi důmyslné volbě, kdy jsou herci obsazeni podle/proti své mediální image. Návodný není ani zvuk, u kterého mnohdy převládají zvuky okolí (reportérů apod.). A už vůbec ne hudba, kdy se harmonické pasáže, do nichž se vkládaly disharmonické motivy, ukázaly jako součást falše, aby byly v závěru zopakovány, ale ve zcela jiném kontextu._____ Dost teoretizování a analytických postřehů. Osobně mi největší radost dělá to, že je ZMIZELÁ meta-fikcí, jejíž největší devízou je, že z žánrových konvencí a užitých narativních postupů dělá součást hry. Nesledujeme pouhé procedurální drama, ale drama o vyšetřování (stopy, zanechané manželkou jako součást výročního rituálu). A po zlomu, po kterém se změní časová organizace a míra komunikativnosti a spolehlivosti vyprávění, je důležité, kdo vypráví lepší příběh. Na pravdě nezáleží. A Fincher dosud lépe nevyprávěl... o vyprávění. Dodatek: Fincherova nespolehlivá vyprávění. (21.10.2014)

Těžko říct, co je na tom lepší - jestli rafinovaná detektivní hra o dvou rovinách, hrátky s úhlem pohledu, přiznaná manipulace všeho a všech nebo satirický přístup, který staví výhradně na tom horším v nás. Důležité každopádně je, že Fincher znovu dokázal natočit chytrý a audiovizuálně podmanivý film, který šlape ve všech ohledech a je vyložená radost sledovat jeho jednotlivé scény. Ben Affleck konečně dostal part napsaný na tělo (tedy postavu, která je ve svém chování nevěrohodná a trochu prkenná) a Rosamund Pike se dočkala životní role. Jeden z těch vzácných filmů, které člověk dokouká a nemůže se dočkat, až je uvidí znovu. Můj osobní horký favorit na Oscara pro nejlepší scénář. (30.09.2014)

Na Finchera slabší kousek. Ano, byla to dobrá kriminálka, dokud to nedopadlo tak, jak to dopadlo. Už jsem v komentářích zahlédla, že kvůli finále dal někdo odpad! a vůbec se tomu nedivím. Upřít originalitu námětu nelze, ale mně to zkrátka nesedělo a v závěrečných minutách jsem si musela klepat na čelo. Zkrátka výborně rozehraná kriminálka s neukočírovaným koncem, který - co si budeme povídat - zkurvili. Co taky vůbec nedává smysl je příběh Amy, který po návratu vyprávěla světu. Kamerové záznamy z domu u jezera tam přece byly jen za tři dny, ne celý měsíc. Stačí se trochu zamyslet a člověk objeví spoustu logických mezer. O to víc mě překvapuje, že je film opěvovaný i velkými rádoby kritiky (čti hnidopichy). Za mě menší zklamání. (28.12.2014)

V devadesátkách jsme měli explicitní, plnokrevnou a značně imidžovou Sharon Stone, křičící na Nicka "podívej jak s tebou manipuluju". O dvacet let později máme uťáplou, minimalistickou bloncku, která všechny potutelně pozoruje a čeká na ten správný strike, ideálně za pomoci kámošů googlu a facebooku. V roce 2030 budeme mít na toaletách zřejmě tři mušličky a nebudeme vědět jak je použít, sexovat budeme přes PC a pokuty za sprostá slova budou normálka. Ale ne že by Fincher nebyl zase komplexní. A to ještě v tématu jako jsou rodinné etudy - to už je sakra oříšek. Má ten dar, že natočí ucelené téma tak multispektrálně, že si z něj odnese (resp. najde se v něm v různých životních situacích) něco každý od blba z jzd až po zabšklého obstarožního profesora informatiky. Ženský herecký výkon roku, scénář roku. Film který (jako u Finchera pokaždé) donutí k zamyšlení a klade životní otázky s nejednoznačnými odpověďmi. A Reznor s kámošem Atticusem zase nehorázně rulujou. (03.10.2014)