Visitors

Přes polovinu "dokumentu" sledujeme zpomalené černobílé tváře různých lidí, dělajících různé grimasy. Zbytek jsou méně záživné timelapsi nebo opět zpomalené obrazy přírody. Oproti ostatním Reggiovým nebo Frickeho filmům chybí zásadní pointa, spád, uchvácení diváka, neukazuje svět ve své plné šíři, ale snad ho naopak tlumí, Chybí zde také tolik důležité protiklady. Každopádně je tu jako vždy výborný Philip Glass, takže když už ne pro oči, tak je film aspoň pastvou pro uši. Celkově na mě Visitors působili spíš jako umělecký film, ne dokument (kterým jeho jiná díla jistě jsou). (07.10.2014)

Chcelo to byta ko fajny art, ale zvrhlo sa to do prisernej nudy a planych dialogov . 55 % (01.09.2018)

Oproti svým předchůdcům banálnější, povrchnější a mírně iritující snaha znovu sdělit třicet let starou myšlenku. Pětasedmdesát pomalých černobílých záběrů v unifikovaném reklamním stylu. Gorila; lidé, emoce, kultura, zábava, technologie, zkáza a nový řád věků v plytké mozaice černobílé krásy, která jako by netušila, na co ještě upozornit a jakou nejpovrchnější vizuální metaforu k tomu zrovna zvolit (Země v barvě) - žádný myšlenkový oblouk se nekoná, jen vizuální orgie bez uspokojivého orgasmu. (17.07.2014)

Hodina čumění na hnusný xichty. A toto je umění? (11.02.2017)

Představte si, že u pokladny do kina dostanete speciální lístek, který vás opravňuje sednout si na židli před velké plátno směrem k divákům. Za zády vám běží film a vy sledujete se sluchátky na uších, do nichž vám proudí nádherná Glassova hudba, reakce návštěvníků v nezhasnutém sále. Připadáte si neviditelní, protože jejich pohledy nenáleží vám, nýbrž čemusi nad vaší hlavou. Zvědavost vám nedá, takže očima občas utečete za sebe na plátno, kam se promítají krásné zpomalené záběry přírody, městských domů či zábavního parku. Nebo víte co? Pusťte si trailer, abyste věděli o čem píšu a nemusíte si vůbec nic představovat .. (05.04.2015)