Od pěti do sedmi

Další zářez v honbě za Svatým grá.... pardon ještě neviděným povedeným romcomem. A zrovna tohle není romcom Resp je to konverzační romanťárna s pár vtipnými dialogy, co trochu moc tlačí na osudovou notu. Ale chápu, že cílovka má narozdíl ode mne pohlavní uvnitř těla. Když už jsme u těch pohlavních orgánů, tak Bérénice Marlohe shiiiiiiiiiiiiiiit, to je ženská! Ne vlastně ne, každou ženu můžete ohodnotit na stupnici od jedné do deseti a pak je kategorie "BOHYNĚ", kam po právu zařazuji po bok Olivie Wild, Olivie Munn, Alice Eve, Monica Bellucci.... i tuto francouzskou femme fatale. Ne že bych konverzační romanťárny vyhledával a ne že by tohle bylo uplné top žánru, to si radší po desáté pustím libovolný díl Linklaterovi trilogie. Ale když mi tu kdysi odpověděl Jiří Strach, nešlo by, aby mi tu dnes odpověděl Hřebejk? Proč neumí natočit film o neobvyklém vztahovém uspořádání takhle nenásilně a neúchylně? Chápu, že mu ve vedlejších rolích asi nezahraje Glenn Close a Frank Langella, ale stejně.... Mimo přílišné osudovosti bych tomu vyčetl ještě Tondu Jelcina, ne že bych ho nesnášel, ale uplně si nejsem jist, jestli by měl před čtyřicítkou brát dospělé role, ale zase na rozdíl Edy Červeňáka, ví kde má místo... 8/10 (18.01.2016)

Jaaaa neviem.. Piaty film "romanticka komedia" z 2014-2015 dnes, vospolok USA sracky. Presla hodina a pol, zmazali sme aj tuto kravinu. Chore dialogy, plytke, trapne, prazdne tlachanice. Vydata zena a mladsi tipek. Asi ju bude pilit o chvilu a budu o tom rozhutovat, co s jej chlapom. Nemam na to nervy. ODPAD (23.07.2016)

Anton Yelchin byl skutečně ve svých pocitech uvěřitelný, leč Bèrenice Marlohe se mi neustále jevila jako před astmatickým záchvatem, ani chvilku neměla pusu zavřenou a neustále cenila zuby, tak trochu paťavá...vyznění filmu bylo hořkosladké ponaučení o tom, co všechno našim citům život dokáže přichystat. (06.03.2020)

Sled méně, více a mnohem více nevěrohodných životních situací dvojice, která se potkala a okamžitě zamilovala na jedné kouřové. I přes okatou snahu o inteligentní dialogy mnohdy bezobsažné, zaoceánsky zploštělé (bohatě by postačily zplošťující šaty hlavní postavy), černobílé. Věkový rozdíl devíti let, který může být zcela zásadním rozdílem na základní či střední škole prezentován jako příběh stařenky a jejího vnuka (i co se nezbytné cudnosti týče), rozdíl mezi francouzskou a americkou kulturou jako náhodný střet Laponky a příslušníka doposud neznámého papuánského kmene. Při tom "volném spádu" a rychlosti událostí se skoro divím, že mu neporodila předčasně v šestém měsíci a on si v jednom týdnu neodnesl Pulitzera a Goncourta (protože psal bezesporu bilingválně) za omračující povídku o dvou hafanech... PS: Jedna Bérénice ve spodním a její na celý New York zářící sklovina jaro (natož diváka) nedělá, ba ani udělat nemůže. │40% (09.09.2017)

Zpočátku jsem byla v mírných rozpacích, protože na mě dýchnul Woodyho styl jeho konverzačních filmů a ten je jeden a zatím ho málokdo překonal. Ovšem postupně jsem té dvojici přicházela na chuť a v závěrečné fázi už jsem s nimi byla od pěti do sedmi na jedné vlně.To se to Brianovi psalo, když měl vedle sebe víc než jen inspirativní Arielle. ".......Dlouho jsem uvažoval nad hodnotou vzpomínek. Pojem "Nic netrvá věčně" neznamená, že to ztrácí na hodnotě. Možná to je jen zdůvodnění jak ulevit duši, aby tak netruchlila. O neprožitém životě. To nevím. Ano, rozhodl jsem se věřit vzpomínkám...... ano, rozhodl jsem se uvěřit jí. Rozhodl jsem se, že pouto se nikdy nepřerušilo a že si neseme jeden druhého ve svých srdcích..........Měly by přijít další lásky, možná dokonce velké. Ale pouze jedna zůstane dokonalá." Victor Levin si napsal sám scénář, ještě si to sám zrežíroval a to finále celý film posunulo v mých očích o level nahoru, tak to je a ne jinak...... (05.07.2015)