Veľké ticho

Zasněžený western. Drsná krajina tu hraje velkou roli a krásně se na ní kouká. Je tu všechno, co má dobrý western mít. Málomluvný (zde němý :) hrdina, co nikdy nemine cíl, krásná žena a démonický padouch. A k tomu všemu ultra dávka naturalismu. Na konec jsem fakt koukal s otevřenou pusou a v duchu si říkal "wow." Tohle jsem tedy opravdu nečekal! Jako třešnička na dortu je k poslechu servírován Ennio Morricone. K dokonalosti chybí snad jen o něco charismatičtější hlavní hrdina (ne že by tenhle byl špatný). (05.10.2009)

Všechno v tomto filmu je tak trochu jinak. Klasické atributy spaghetty westernu nejsou na první pohled tak patrné. Corbucci točí příběh hodně syrově, dalo by se říci až "evropsky" či "artově". Trintignant je spíš romantickým hrdinou a ne typickým vychytralým ostrostřelcem, upocené pistolníky a rozpálenou poušť vystřídala zasněžená krajina, kterou stěží projede jezdec na promrzlém koni. A pak je tu samozřejmě neuvěřitelný závěr, který vás nechá s otevřenou pusou němě zírat na ubíhající titulky. Il grande silenzio. Velké ticho. (19.01.2013)

I přes atraktivní prostředí, v němž se Velký klid odehrává, nemohu hodnotit lépe, neboť mi tento western přišel příliš rozvláčný a snažící se hrát na podobnou strunu, na kterou brnkal Sergio Leone ve svých nejlepších kouscích. Hudba mistra Ennia Morriconeho potěší, ovšem nijak nevyniká, což platí i o samotném filmu. Některé scény lze pochválit a za zmínku rozhodně stojí finále tohoto westernu, které je možná trochu překvapivé a rozhodně nevšední. (19.08.2012)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších westernů - 100 Greatest Western Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Temný příběh němého pistolníka Silence, který zabíjí nájemné vrahy jen v sebeobraně. Dramatická hudba - Ennio Morricone, výtečná kamera a dobrý scénář + zdařilá pochmurná atmosféra horského městečka vydaného napospas lovcům lidí. Podařený byl i výběr herců - vyčnívá hlavní padouch Klaus Kinski a krásná vdova Vonetta McGee. Mínusem je však Corbucciho béčková režie, jeho vykrádačky Leoneho (např. detailní snímky obličejů před závěrečnou přestřelkou) a dalších, schématičnost jednání postav bez režijního vedení (viz všichni tzv. desperáti se hroutí jednotně zajati v saloonu), místy nelogičnost děje a také programová brutalita filmu. Ne umění, jen filmové řemeslo, ale vcelku podařené. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=HoilBnpX6eU (30.09.2011)

Syrový spaghetti western, nacházející se ve střetu zájmů. Zaprvé Il grande silenzio zcela očividně odkazuje k Dolarovkám, přičemž nejsilněji skládanou poctu můžeme vidět ve scéně v hospodě, kdy se Silence snaží vyprovokovat Tigrera k vytáhnutí zbraně (nepřipomíná vám to někoho? - ano je to Douglas Mortimer!). A zadruhé snímek sloužil jako podklad Quentinu Tarantinovi při tvorbě Hateful Eight (kdy Tarantino variuje scény s dostavníkem a scénou v horské chatě, kdy ještě vyšperkoval motiv dveří). Velkému klidu nechybí většina z toho, co by měl kvalitní western mít - drsné chlápky tasící kolty při každé příležitosti, krásnou krajinu (v tomhle případě krásně zasněženou krajinu), hudbu (i když zamrzí, jak je Morricone upozaděn) a samozřejmě příběh pomsty (Harmonika). Z hlediska narativních záležitostí na jednu stranu příběh zcela ozvláštňuje závěr filmu, který vyznívá opravdu mrazivě, na stranu druhou mě příšerně iritovala milostná linie (ženě umře manžel a za několik dnů už hluboce miluje Silence - prostě mě to nesedělo a je to spíš moje chyba, asi jsem moc idealistickej). Že jsem ještě nezmínil Klause Kinskiho? Tady přece není třeba dalších slov.. (22.11.2016)