Žena v klietke

Já chci seriál z Oddělení Q! Aneb odložené případy, které nevyřešil hloupý kolega... S charismatickou dvojicí "Šmoulou Protivou" a Arabem jsem se setkala již ve Složce 64, do které jsem se pustila, aniž bych měla ponětí o existenci jeho předchůdců. Žena v kleci je trochu slabší, ale stále poutavý příběh pro všechny milovníky kriminálek. SPOILER Ani mi nevadil happy end, kdy našli pohřešovanou živou v tlakové komoře (i když spíš polomrtvou). (18.03.2019)

Severská krimi táhne, je komerčně úspěšná a za poslední roky se na ni sneslo až nesmyslné množství kritických superlativů. Dánský film Žena v kleci zřetelně ukazuje meze tohoto módního úkazu. Snímek režiséra Mikkela Norgaarda je natočený podle velmi úspěšné literární předlohy Jussiho Adlera Olsena. Realizace se ujali osvědčení tvůrci, scénář napsal Nikolaj Arcel, který pro film mimo jiné přepsal i známou trilogii Milénium Stiega Larssona, režisér pracoval na krimiseriálu Most, který byl uveden v mnoha zemích a v Americe vznikla jeho úspěšná místní verze. V zemi původu se Žena v kleci stala nejnavštěvovanějším filmem z domácí produkce. Asi se není co divit, Žena v kleci obsahuje všechny povinné prvky severského "napínáku" a nepřidává k nim skoro nic. Je to konvence v čistém stavu, realizovaná s nevzrušivou zručností. Příběh tohoto typu potřebuje detektiva "depkaře". Carl Morck (Nikolaj Lie Kaas) tento požadavek naplňuje víc než dostatečně. Má pro kolegy nesnesitelně perfekcionistickou náturu, navíc byl zraněný při nepovedeném zátahu, a to ještě dopadl líp než kolegové, z nichž jeden byl zastřelen a druhý – jediný Carlův kamarád – skončil paralyzovaný. Hrdina za ním občas zajde do nemocnice, aby si s ním pohovořil o nesmyslnosti života. Tím ovšem Carlovy starosti nejsou vyčerpány. Jak už se v konvenčních detektivkách stává, právě ho opustila manželka. V přepíjení severské samoty ho občas vyruší návštěva syna, který ho pak vyhání z domova nesnesitelnou hudbou a hlučným pářením se s náhodnými známostmi. A ještě nedosti na tom. Carlovy delší rekonvalescence využijí nadřízení k tomu, aby se otravného policisty zbavili. Vymyslí si pro něj zvláštní oddělení, jehož úkolem je zběžný přezkum starých nevyřešených případů. Přidělí mu kanceláře v nejzastrčenějším koutě sklepení policejního ředitelství v naději, že o němuž nikdy neuslyší. Ach, jak se mýlili. Carl totiž dostane parťáka, policistu blízkovýchodního původu Assada (snad to není nějaký příbuzný), který v Ženě v kleci hraje plus minus stejnou úlohu jako afroameričtí partneři bílých policistů v hollywoodských thrillerech. Tedy dát hrdinu jakž takž do kupy, projevovat schopnost radovat se ze života a vůbec s ním být srovnaný, vnímat v něm i nějakou duchovní dimenzi, být praktický i empatický. Zatímco pro Carla znamená nové funkční zařazení prudký sestup, pro Assada je to šance konečně se dostat k nějakému tomu vyšetřování. Jak je u takových filmových dvojic obvyklé, lezou si ti dva ze začátku na nervy, postupně k sobě nacházejí cestu a nakonec by jeden za druhého ruku do ohně strčili. (16.06.2020)

Hodně modelová, stylová, až přestylizovaná detektivka, která nadhled, sarkamus a spád předlohy nahrazuje celou řadou formálních i motivických klišé. Mikkel Nørgaard má prst na tepu doby, vždyť se podílel na seriálovém politickém dramatu Borgen. Oproti otřesně zbabranému a impotentnímu Hypnotizérovi je Žena v kleci mnohem fotogeničtější, dravější a ostřejší, byť někdy jde snahou vyvést diváka z míry zbytečně za hranu samoúčelnosti. Zásadnější problém mám s postavou Carla, který je ve filmové verzi učebnicovým příkladem severského samotáře a depkaře... jenže knižní předobraz je mnohem humornější a živější, což ho odlišuje od generického zásobníku mračících se frajerů na vodce s xanaxem. Lie Kaas to možná doma uhraje na svou star power, ale jeho Carl prostě není zajímavá postava a interakce hrdiny s filmovým parťákem Asadem šlape proti knize tak na čtvrt plynu. Klidně bych si tuhle detektivku dokázal představit o něco delší, odvážnější a vymazlenější. Kdyby tolik pozornosti, kolik věnují trhání zubu, zaměřili tvůrci na postavy, mohlo to být něco víc než solidní seriálový pilot s metrosexuálním vizuálem. [65%] (16.10.2013)

Sedí mi styl vyprávění, sedí mi (sebe)destruktivní postavy, sedí mi v podstatě všechno a seznamování se dvou diametrálně rozdílných kolegů je fajn tak nějak vždycky.:-) Narozdíl od "Zabijáků", kde jsem celé čtveřici smrt vyloženě přála (popřípadě od "Vzkazu v lahvi", kde si to u mě Slizoun pohnojil tím, že se mstil nevinným), jsem se záporákem soucítila a jeho čin mu naprosto schvaluji. Sice teď riskuju nálepku psychopata, ale mít na to koule, udělám v jeho případě to samé - nic jiného si ta pinda nezasloužila a je mi jedno, jestli byla dítě nebo ne... (28.07.2016)

Dobrá detektivka, která stojí na dobrejch postavách, dobrejch hercích a... A to je vlastně všechno, jenže na kvalitní výsledek to bez problému stačí a byť z toho jako z celku čiší televiznost víc, než z půlky detektivek, co v poslední době natočila čt (!), tak je výsledek velmi silný a žánrově krásně čistý. Jediné, co moc nesedlo mému vkusu je spousta flashbacků, osobně mám prostě raději při vyšetřování sledovat detektiva a když už se vracet se záběry z doby před x lety, kdy byl zločin páchán, tak jen jednou, dvakrát za film, nanejvýš. Ale to je jen malá piha na jinak velmi dobrém chapadle. (29.12.2018)