Cudzí obed

Nádherný film pojednávající vlastně o tom, že v Bombaji funguje unikátní způsob doručování obědů lidem na jejich pracoviště. Dovídáme se, že přestože oběd kolikrát nacestuje solidní trasu, nikdy se neztratí a neexistuje ani záměna s obědem jiným. Jsou na to vypracovány studie. :-) Ale minimálně jednou se tak stalo... Brilantní příběh dvou lidí, kteří se neznají a kteří si v přenoskách na obědy posílají vzkazy o svých životních zkušenostech, zklamáních a plánech, příběh o tom, že někdy laskavé slovo a pochopení může život člověka ovlivnit či vyléčit... Romantický příběh, krásná kamera, hudba, perfektní scénář, překrásná Illa a stárnoucí Saajan, přeplněné vlaky, úsměv i smutek zároveň a tolik pravdy o životě. Vskutku geniální počin!!! P.S.: ve filmu je toho mnohem více, ale proč o tom psát? (01.10.2015)

Jedna z nejkrásnějších romancí posledních let. Loni jsem na tuhle indickou báchorku chtěl vyrazit do kina, ale nenašel se čas ani spřízněná duše k doprovodu. A tohle je přesně ten film, u kterého budete mít nutkání svůj protějšek chytit za ruku. Poezie životních osudů ve slovech a chuťových pohárcích, nádherná kamera, skvěle zahrané postavy a neokoukané exteriéry. Cizí oběd je film, který zadrnkal na mollovou strunu a zahřál u srdce. Docela hezky to tady shrnul kolega LIVINGDEAD: „Film o starém líném Indovi, který celou pracovní směnu prožere a pročte dopisy.“ Akorát v tom hodnocení se trochu rozcházíme :) (20.02.2015)

Filmy z Indie mě zatím míjely, nedokážu odhadnout podíl koprodukčních zemí. Pro mě bylo zprostředkování atmosféry dostatečné, příběh čitelný. Úděl žen na celém světě stejný - domácí práce, děti a čekání, kdy (a jestli) přijde manžel domů. Filmy, který pochopí, kdo zůstal v životě sám a bez rodiny. Poznámka pod čarou: Kolega LIVINGDEAD je cynik. Pokud někdo pracuje 35 let a nedělá chyby, těžko bude líný ... (30.12.2015)

Jak slyším o evropské koprodukci s indickou kinematografií, cítím ve vzduchu odér Bollywoodu, kdy za evropské peníze vznikne další rozjuchaná hloupůstka v exotických kulisách. Naštěstí má tenhle kousek mnohem víc společného s francouzskou a německou festivalovou tvorbou než s produkcí indické továrny na sny. Na to, že v případě Riteshe Batry jde o jeho hraný debut, říkám kloubouk dolů. Tenhle druh posmutnělé romantiky mě oslovil, jakkoliv střízlivý závěr snímku asi nebude stravitelný pro každého. Tady se od bezstarostného optimismu režisér nešetrně vrátil do reálného světa, kde zkrátka některá poznání a rozhodnutí bolí. Odhaduju, že snímek má šanci oslovit spíš diváky ve věku filmových hrdinů, kteří už ví, jak to v životě chodí. Celkový dojem: 90 %. Mimochodem, na půvabnou Nimrat Kaur se opravdu moc hezky dívá. (14.03.2016)

Na mě to působí falešně, jakoby to bylo jen sestaveno podle klasických žánrových klišé a pak začleněno do exotického indického systému doručování obědů, čímž to má úspěch na světových festivalech jistý. Mělo to sice kouzelné momenty, ale zase jich nebylo tolik, aby to vystačilo na hodinu a tři čtvrtě. Feel good movie po indicku, proč ne? Jen bych si ho dal trochu kořenější. (30.12.2015)