White Bird in a Blizzard

Ke scénáři a psychologii postav mám asi sto tisíc výtek, nicméně režijně i herecky to bylo špičkové. Dost se mi líbila forma vyprávění a hlavně obdivuhodný výkon Shailene Woodley - ta holka opět dokazuje, že z ní roste budoucí hvězda. Škoda, že film jako celek nedrží pohromadě a výborné záblesky se střídají s tak trochu wtf momenty. Na druhou stranu mě to nenudilo a byl jsem zvědavý do poslední minuty. (20.01.2015)

Až mě překvapuje, jak se mi tenhle film líbil. Je to thriller, který je vyprávěný takovým zajímavým pohádkovým způsobem, a stejně je hraný, kdy až do konce skutečně nevíte, co se stalo, a proč se to stalo. Flashbacky a snové výjevy té pohádkovosti hodně napomáhají a Shailene Woodley se stává moje oblíbenou herečkou a ne jen proto, že se tu ukáže nahá. (10.10.2014)

Že blizzard... a ani mě neofouklo! Jen klamavý shluk epizod ze života americké středoškolačky, zdrátovaný záhadným zmizením její matky. Libujíc si v těžkopádných náznacích a laciném odvádění pozornosti, dohání herce k lhavým etudám, doufaje, že diváka udrží na dosah granátu, který odjistí na samém konci... já už ale byla vážně mimo, zřejmě mě vyčerpala fascinace tou velrybou, co nikdo ne a ne hodit zpátky do moře a jejími hláškami o sexu... třeba jak se těší, až jí někdo vyšuká mozek z hlavy... Zlatý voči! (14.01.2015)

Líbilo se mně, jak film postupně přitápěl pod kotlem. Ze začátku byl zajímavej, ale bylo to takový mouchy vemte si mě, ovšem to se hrozně nenápadně měnilo a příběh si mě postupně pěkně obtáčel a tím koncem mě úplně dostal. Ještě deset minut před koncem jsem si říkal, další divná role v Evinčině sbírce, ale na konci se to všechno změnilo. Není to přímo o napětí, spíš o naší zvědavosti a s tou to tvůrci evidentně umí. (17.11.2014)

Šílel táta v chomoutu, šílela máma taky, šílel táta, šílela máma, šílely jejich děti. Dokonalé rodiny nejsou tím, čím se zdají být a ke konci filmu vám tohle klišé bude silně smrdět sírou. Očekávala jsem art-psychologickou záležitost, po které mě bude bolet žaludek i mozkové závity a dočkala se "pouze" poctivé detektivky, v níž jsou hranice mezi vrahem a obětí, lovcem a kořistí, krutou bolestí a citovou invaliditou stejně nezřetelné, jako cesta uprostřed vánice. V té jsou nakonec ztraceny všechny postavy a otázkou jen zůstává, co se objeví, až bouře ustane a sníh odvane vítr? (více zde) (29.10.2014)