Tisíckrát dobrú noc

Film o naivní hloupé britce, které je rodina evidentně ukradená, ale film se tváří jako že ne. Nějaké pokusy šokovat diváka rozstřílenými uprchlíky asi už dneska nemají šanci. Do žánru filmů o válkách a válečných reportérech nepřináší nic nového nebo neokoukaného, snaha nějak apelovat na diváka vyzní jen prvoplánově a naplocho. Předvídatelné, nezajímavé. Kdyby nebylo dobrých hereckých výkonů a zajímavých lokací, cítil bych se hloupě, na něco takového koukat až do konce. (24.06.2014)

Vylozene se nabizi srovnani s americkym A PRIVATE WAR. Na rozdil od nej zde ale chybi autenticita, snad i proto, ze se v tomto pripadu nevychazelo ze skutecnych udalosti. Vysledek je tak ponekud exploativni, vyumelkovany (sentimentalni hudba, slow motion), a nepresvedcivy. Hodne problematicke je navic, jakym zpusobem snimek humanizuje sebevrazedne atentatniky. (19.02.2019)

[AFF 2014] Ďalšia z bezpočtu bolestivých melodrám o sebedeštruktívne konajúcich jedincoch, ktorá sa opakovane znižuje k citovému vydieraniu s výraznou pomocou melancholického soundtracku. Plytké filmy s postavami, ktoré sa správajú ako psychicky silne narušené a pokrytecky ignorujú potreby svojho okolia som nikdy nemal rád. Tu je však príbeh uspôsobený divákovi, plný rádoby dojímavých, vtipých a sladučkých rodinných pasáží a následne okamihov, ktoré lámu moje divácke srdiečko... teda, chceli by. Prudko neoriginálny námet zaujme možno len perspektívou súčasných svetových konfliktov z pohľadu vojnovej fotografky - ženy (zväčša to býva muž). Týchto sekvencií z exotických, násilím sužovaných krajín však obsahuje film primálo a vôbec na ne nekladie dôraz (navyše mj. prepadnutie utečeneckého tábora v Keni je natočené horibilne). Priamo a jednoducho povedané, dej je z môjho pohľadu nezaujímavý a plný odvekých klišé, plus postavy svojim konaním (neviem, či je kóšer rozprávať relatívne mladej dcére o brutálnom mučení a deťoch odvádzaných ako sexuálnych otrokoch), i keď sa nás film miestami snaží presvedčiť o ich snahe o nápravu, vyvolávajú chuť bezprostredne ich ubiť baseballovou pálkou. Všetky. Bez výnimky. A aj na Juliette Binoche sa už prejavuje pokročilý vek; navyše na mňa ani na sekundu nepôsobila dojmom skutočnej profesionálnej fotografky, takže, i keď Poppe vychádza z vlastných skúseností, o nejakej uveriteľnosti nemôže byť reč. 40% (01.07.2014)

Mě to nejvíc připomínalo dramata o válečných veteránech, které to vzdor utrpěným traumtaům táhne zpátky na bojiště. Tady jen byla místo vojáků válečná fotografka, která se občas, s prominutím, chovala jak kráva. Jakkoliv se Juliette Binoche snažila, s jejímu trápení jsem nebyl schopen porozumět, což byl asi základ pro to, aby se mi film líbil. Není to natočené špatně, i herci se snažili, ale připadá mi, že tohle je jeden z těch existenciálních filmů určený pro kritiky a nikoliv pro širší publikum. Zklamání. 35% (10.03.2015)

Docela jsem se na tenhle film těšila, hlavně kvůli obsazení, ale i zajímavýmu námětu. Ale bohužel jsem trochu zklamaná. Už podruhé v poslední době mi Juliette Binoche moc nesedla, nějak jsem jí to nedokázala věřit, ani scény s fotografováním a ty ostatní už vůbec ne. Možná je to tím, že angličtina není její jazyk, ale nebylo to ani v její tváři. Bohužel celá emotivnost nebo hloubka rodinného i osobního konfliktu moc nevyznívá. Každopádně pěkná vizuální stránka, úvodní i záverečná scéna jsou působivé. (12.03.2015)