Borgman

Dávno som sa po filme necítil tak ako-zdrogovaný, ako po Borgmanovi. Hypnotická podivnosť, ktorá vás nepohltí tým ako vypadá či znie (hudba v nej zaznie iba miestami a obraz je minimalistický), ale čisto tým, čo sa v nej deje. Európsky filmový art, ktorý však na myšlienku nehrá zadumane a rádoby duchaplne, ale z ostra na rovinu a pekelne čiernohumorne. Festivalovka ako vyšitá, výdatná hostina pre milovníkov protiprúdu. (07.03.2014)

Borgman patří k těm filmům, u nichž mě těší, že někdo něco takového (na)točí. Už jen tím, že si žádá, aby k němu bylo zaujato jasné stanovisko, už jen tím, kolik toho co do otázky svého smyslu nechává na divákovi. Baví mě pak sledovat všechny divácké reakce (od rozhořčených po adorující), číst si různé interpretace, zdálky pozorovat diskuze, jež se o filmu vedou. Tahle mimotextová rovina mě přivádí do extáze. Film sám mě ovšem žel nechává vcelku chladným. Ne kvůli své nedořečenosti (to naopak - jak už snad vidno - považuji za klad), nýbrž kvůli tomu, že motivy, s nimiž pracuje jsou už jinde rozpracovány lépe, v tomhle kontextu: řízněji. Nemůžu nevzpomenout Funny Games USA ("home invasion pro intelektuály")... nebo Zabití posvátného jelena (nepojmenovatelnost iracionálna)... nebo Parazita ("třídní boj"). Nač chodit ke kováříčkovi, když můžeme za kovářem? 60% (11.04.2021)

Dlouho mě takhle žádný film nevytrhnul z takové té středně-proudé letargie. I když jsem už viděl zepár věcí, ve kterých intruder terorizuje oběť, tak žádná snad nebyla tak šíleně znepokojivá svou plíživostí a podlostí, snad krom španělské vychytávky Zatím co spíš. Belgicko-holandská produkce tomu dodává zajímavou atmosféru, jakou byste u holywoodské produkce sotva hledali. Rozklad harmonického vztahu v idylicky fungující rodině partou několika bezdomovců-zevláků krok za krokem v řadě neuvěřitelných situací, které by se v reálném životě nikdy nemohly stát, ale tady do sebe vše tak zapadá a je podáváno s naprostou samozřejmostí a grácií, že s otevřenou pusou hltáte každou scénu s obrovským údivem. Šokující a znepokojivé! (25.07.2016)

„Cementová paruka, bizáru je záruka.“ Člověk buduje hnízdo, celý život. Honí se za chimérami, čvachtá v hnusných kompromisech, lže si do vlastní kapsy, morálně zahnívá, líně se válí a vegetuje v bublině falešného bezpečí. Zkrátka „má se dobře.“ A najednou... bájný alp! A otázky. Divné, nemístné i jdoucí až na dřeň. Odkud se bere zlo v dětech? Je to produkt výchovy a zrcadlení pokřiveného světa dospělých, nebo to zlo má hlubší, iracionální kořeny? OKÉNKO ZAHRADNÍHO DOMKU: [][] Když si u firmy Warmerdam & zmrd objednáte renovaci zahrady, včetně demaskování vašeho kašírovaného, disfunkčního manželství, za jaké vicepráce nakonec zaplatíte? € Bagrování vztahu. € Založení kvalitního rodinného kompostu. € Zrytí „zahrádky“ mladé chůvy. € Postřik plevelných dětí. Zejména divizny Isolde. € A místo sádrového trpaslíka příjde na skalku... artový alp, holandský příbuzný skandinávských trollů. [][] Faustka remcala, ale já i Richard jsme s renovací navýsost spokojení. Jen Marina je frustrovaná, na její staré křoví už nedošlo. V křovinořezu došel benzín a démonický Camiel už ztratil „chuť si hrát.“ Cynická bizarnost par excellence. Sto lidí, sto různých filosofických interpretací. Nepožádáš vany bližního svého! Neotevřeš dveře cizinci... (09.09.2023)

Výborné. Sice se musíte smířit s tím, že skoro dvě hodiny nebude moc tušit, proč a která bije, a že se kdykoliv může stát cokoliv, ale tohle hraní si je moc pěkně formálně natočeno. Richard je totální pablb, jako průměrní Čecháčci budete slintat nad beneluxáckou životní úrovní a jako věčně malí kluci nad perfektním lesním bunkrem. Pár situací je bohužel hodně odtažených od logiky, a ani konec mi světla nepřidal, ale výstavba napětí, neustálý pocit překvapení a skvěle sehraný synchronizace (pohyb psů, pohyb bezdomovce po domě) mě moc bavily. No a pěkná dánská au-pair Sara Hjort Ditlevsen s brilantní angličtinou a pěknýma jedničkama by se u nás taky neztratila. Mírně mrazivé, ale naplno zapnutá klimatizace v Bakale byla mrazivější. Když si tady čtu některé vysvětlující komentáře, trochu mi to celé připomnělo začátek Bulgakovova nejznámějšího díla, také Woland měl podobnou družinu. Cinema Mundi, 2014. (01.03.2014)