Sestra Paskalina

Televizní zpracování závěrečné části operního cyklu Hry o Marii. Sestra Paskalina je závěrečnou částí cyklu oper Bohuslava Martinů s názvem Hry o Marii.
Jde vlastně o čtyři opery, které se obvykle hrají v jednom večeru, ale mohou být interpretovány i samostatně. Zdá se, že jednotlivé části přímo vybízejí k filmovému či televiznímu zpracování. Připomeňme si Mariken z Nimegue, natočenou štábem režiséra J. Hovorky v roce 1995 a v následujícím roce oceněnou na Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha.
Sestra Paskalina celý cyklus uzavírá. Je ze všech částí nejdelší a také nejslavnostnější. Inspirací se stala španělská středověká legenda, kterou však Martinů zpracoval velmi netradičně a originálně. Sám k tomu poznamenal: „Operního libreta k této hře vlastně není. Skládá se z národních písní a balad, ze žalmů a latinských církevních textů".
Příběh dívky, která utekla z kláštera, nabádaná k tomu Démonem, hrajícím po celou dobu o její duši, je opravdu montáží či spíše leporelem z výše zmíněných textů. Ve výsledku jde o sled básní, kde není třeba hledat pevnou dějovou linii. Expresivně laděné obrazy samy skládají děj. A samozřejmě, že hlavní je hudba, dramatická, jímavá, geniální.
Zvláštnost této opery a jejího televizního zpracování je ještě v tom, že tu existuje pouze hlavní postava Paskaliny, navíc rozdělená mezi zpěvačku a tanečnici /duše Paskaliny/. Kromě dvou dalších menších pěveckých rolí je hlavním hybatelem a komentátorem děje balet a sbor. To je ve světové operní tvorbě málo obvyklé. Výsledek je ovšem velmi účinný a efektní.
Scénáristou a režisérem je opět J. Hovorka, hlavním kameramanem P. Beňa. Velkou roli tu má choreografie P. Šmoka a výkony Pražského komorního baletu. V hlavní roli se představí E. Děpoltová, její duši tančí a hraje L. Holánková. (oficiálny text distribútora)