The Invitation

WTF ????? v 55. minutě, kde se neodehrálo vůbec nic .. ANO 55 MINUT nudy, kterou jsem už dál nemohl vydržet a přeskočil všechno až na závěr, kde se tedy konečně něco dělo, ale to už mě vůbec nezajímalo, protože jsem měl totálně zkaženou náladu to nějak vnímat dál. Horor v žádném případě . Psychologické nudné drama - nic pro mě. (17.04.2016)

"Kdekdo smysl žití hledá... Strach ze smrti v hlavách hlodá." Konečně vím, čím chci být až vyrostu. Bude ze mě uctívaný guru. Seženu si stádo nešťastníků a těmto mým suicidálním ovečkám budu tichým, vemlouvavým, leč laskavým hlasem přednášet o strachu ze smrti. Viz výňatek z mé budoucí stěžejní knihy Osvícení jehňátek: "Nepoddávejte se strachu, mé milované ovečky. Neboť strach ze smrti vás sežere zaživa! A jediný lék na něj je najít smysl života. V čem spočívá? Podle DR. Josepha (v našem stádu známý pod přijatým jménem Velký plešoun) je smysl života ve smíření se smrtí. Tím se nám myšlenkový ovcotoč krásně uzavřel do kruhu, hotovo dvacet." Co jsem si ještě odnesl z návštěvy u Bena a Claire? Starou vestu, že Američané kromě barbiturátů nadužívají i rádoby vřelá objetí a že společensky očekávanou odpovědí na otázku "How are you?" je "I am fine, thanks..." a to i v případě, že vám soused ojel starou, sousedka zapálila živý plot a jejich rotvajler vám právě ukousnul ruku. A že, kromě amerického fotbalu, mají středostavovští obyvatelé L.A. v oblibě i americkou vybíjenou. Let's roll! Light up the red lanterns... (05.06.2022)

The Invitation je psychologickým thrillerem, s hororem nemá nic společnýho. Ve většině stopáže se dokonce jedná o pomalý talky film, ve kterým se po dlouhé době sejde parta starých známých, což se děje díky pozvání jednoho z nich bez konkrétních důvodů. Poté, co Karyn Kusama řádně zahustí atmosféru tohoto malého reunionu seznámením se s minulostí postav a jejich vztahů, k čemuž mu slouží na první pohled možná zmatečné flashbacky, se začne celý děj potácet na hranici totální nejistoty některých postav samých se sebou, přičemž největší otázkou zůstává zištnost/nezištnost celého setkání. Víc spoilerovat nebudu, to nechám jiným expertům tady, kteří tím samozřejmě posílají celý zážitek z filmu do kytek. Gratuluju! Zatim jeden z nejlepších hutných zážitku letos. 90% (09.04.2016)

|0%| Co tímhle chtěl básník říci, to fakt netuším. Po nedávném videobéčku Female fight club, kterému jsem udělil odpad, jsem si myslel, že následující film mi spraví chut. A ono hovno. Začátek je pro mě dost chaotický. Seznámíme se tu s velkým množství postav. Sotva se orientuju kdo je kdo. Hlavní hrdina je takový kříženec houmlesáka a Ježíše. Vypadá dost zarputile, sklíčeně – nebavil mě. Jeho flashbacky s tragickým úmrtím jeho rodiny mě absolutně nedojali, ani nebyli moc smysluplné. Velká nuda, až když uběhne snad hodina filmu, kdy tu každý podivně konverzuje v domě, se začne něco dít a ani to mi nedávalo moc smysl. Finální vyvraždovačka mi přijde trapná, leccos jsem pochopil, ale stejně se neubráním pocitu, že to bylo celé nelogické. Možná, že je chyba i ve mně – celé jsem to nepobral. No, kurva to jsem si dal, do píči už! (24.08.2017)

Atmosfericky hutná a napínavá psychologická hra s divákem, který od začátku tuší nějaký zádrhel, ale tvůrci mu každých pár minut vnucují jiný názor. Tyhle filmy obecně mají plusové body za neustálé napětí a touhu zjistit rozuzlení příběhu a tenhle typ se mi většinou dost líbí. Má to do poloviny hodně pomalé tempo, které ale nahrává žánru a pomáhá filmu v budování základu, na kterém se dá dále stavět. Ti, kteří se přes prvotní menší “nudu” překoušou se ale dočkají nabitého závěru s originální pointou a obrovský plus je i finální minutovka, která pointu ještě zavřsuje. Místy mi film dokonce připomínal Would you Rather, který mám dost rád, takže jsem ve výsledku dost spokojený, protože takhle rozjetou paranoiu jsem dlouho neviděl. (30.05.2020)