Chvíle setkání

Tenhle film mě krásně vlezl do rány, asi dva dny zpět jsem si totiž čet moc hezký článek o Emmanuelle Devos jako o jedné z nejtalentovanějších hereček současné francouzské generace a já s hrůzou zjistil, že jsem s ní neviděl ani jeden film, úplně jsem se před sebou zastyděl. Naštěstí mám mezi tv stanicema kámoše a jedne z nich, Cinemax okmažitě zjednal nápravu a já potvrzuji již potvrzené, Em je totální supertalent. Z jejího hereckého projevu jde přirozenost a sebejistota. Pokud jde o Grabiela, tak tam už naštěstí netrpím negramotností a věděl jsem, že sázka na jeho herecké úmění je sázka na jistotu. Horší už to je se samotným příběhem, protože počínání Alix jsem fakt nechápal. Ono by to až tak nevadilo, protože ženský myšlení nikdo nebylo předmětem kladení otázek a hledání odpovědí, já si vždycky vystačil se třema základníma znalostma žen a to totiž, že ženy jsou nositelky života, nositelky sexu a nositelky jídla a za to se k nim chováme hezky, průser však nastává v okamžiku, když jsou ženy i nositelkama nesrozumitelných příběhů. Je zajímavý, že Dougovu chování a jednání jsem chápal od začátku až do konce. (26.10.2014)

Bezradná, zmatená, zranitelná a krásná Alexis spolu s charismatickým Irem Dougem tvořili pár, kde fungovalo to těžce pojmenovatelné fluidum, které působilo na mě pocitově moc příjemně. Jejich chvilky, či okamžiky setkání měly kouzlo romantiky, kde se mezi nimi to jejich vzájemné jiskření a fungující chemie nedalo přehlédnout a vše se odehrávalo v té klasické francouzské atmosféře, která tyto momenty pochopitelně jen umocnila. Asi je to jeden z těch těžko popsatelných zážitků, který bude na každého působit trochu jinak a já se přiznám, že jsem byla určitě ovlivněná Gabrielem a Emmanulelle. A chválím kameru za spoustu nádherných záběrů, z kterých jsem byla nadšená. P.S. Pusu.........kdo viděl, tak ví..... (24.06.2015)

Režisér odvedl skvělou práci. Ať už vedením hlavní herečky, která předvádí opravdický herecký koncert, tak i líbivě zvládnutým vykreslením hlavních postav. Chvíle setkání je krásná francouzská romance se vším všudy a nemůžete si ji nezamilovat. Byrne sice trochu zestárl, ale stále je to pan herec a šarmu má na rozdávání. Ze začátku je zbližování s příběhem trochu vlažnější, ale jakmile začíná jiskra mezi herci doutnat, jde do tuhého a vy nebudete chtít, aby tenhle příběh kdy zkončil. Bonnell se předvedl. (03.07.2013)

Křehký film s něžnou atmosférou. Když se divák ponoří a nechá unášet, příběh ho uchopí a bez překážek proplouvá mezi peřejemi stručného děje. Vzhledem ke stavbě filmu spočívá veškerá váha na představitelích hlavních rolí. A musím konstatovat, že jejich výběr se povedl a své role se zhostili na výbornou. Výsledkem je bezesporu zajímavý a svým způsobem poutavý film, ale možná neškodilo přidat trochu děje, aby bylo na co se dívat a herci měli více příležitostí předvést svoje umění. Takhle to zůstává v mezích slabšího nadprůměru. (31.10.2014)

Obdobné jako film před soumrakem, ale s trochu nudnějším dějem. Celou dobu čekáte, na závěr a pak jste vlastně rádi, že film skončil, ale na druhou stranu si řeknete, že to nebyl promarněný čas. Co se týče hodnocení, dávám 2*, moc mě to neoslovilo, ale jelikož je to příběh ze života, a není zde kolej Beta a podobné ohrané scény, film bych doporučila. (22.10.2014)