Díra u Hanušovic

Takový že je náš venkov? Hmmm, znám jej sice jen z prázdnin u babičky, kam mě rodiče z Prahy posílali. Přiznávám, není to včera, ale že by se venkov tak změnil, co jsem tam nebyl? Asi ne. Nebo jestli to takhle chodí na Moravě? Možná jo, když to pan Krobot tak dobře zná, vzhledem k tomu, že je ze Šumperka. Spíš mám dojem, že si pan Krobot léči nějakou osobní frustraci z dětství, kterou nosil zamčenou kdesi hluboko v sobě celá léta, schovaný za maskou drsoně, ale s ubytkem mentální síly se rozhodl, že konečně sejme to břímě ze svých beder. Bohužel si k tomu vybral populární médium, díky kterému se s námi všemi o svou frustraci podělil. Zbytečně vulgární, nevtipný, nezajímavý, nedramatický film, který mě inspiroval jen k tomu, abych jej nikomu nedoporučil a co nejdříve na něj zapomněl. (19.01.2015)

(K) Miroslavu Krobotovi asi uletěly Divoké včely... Základní divácké nedorozumění - tohle není komedie, tohle je celkem realistický obraz zapadlé české vesnice, daleko od velkých měst, daleko od 21. století... a jestli někdo píše, že takhle to na vesnici nevypadá, ať se přijede podívat k nám na Českokrumlovsko, třeba do Pohorské Vsi... (20.03.2015)

Sám se sobě divím, když si vzpomenu, co jsem si o tomhle filmu myslel, dokud jsem ho neviděl. Čekal jsem totiž klasický Dejvický divadlo a přitom jsem dostal drsno humor pana Krobota, kterej si do puntíku přesně jede svůj styl v téhle nekomedii. Ona je to totiž spíš tragédie, kterou vystihuje spíš anglický název, než Díra u Hanušovic. Ono totiž ta díra je přesně Nowhere in Moravia. Příběh o (ne)lidech, co (ne)mají emoce a vysloveně (ne)žijí je totiž opravdu spíš k pláči, než k smíchu. Pár dobrých scén tam ale i tak bylo, včetně těch nekonečných záběrů na krásnou krajinu nebo na točenej Šerák od Holby. Každej si v tomhle filmu podle mě něco najde. Jak pozitivního, tak negativního. Nikoho na plno neuspokojí. Každopádně natočené je to skvěle. Škoda jen, že se mi tam ty postavy tak strašně hnusily, což byl účel filmu, přes kterej se mi těžce přecházelo. (31.12.2014)

Čeští intelektuálové, kteří se koncentrují ve městech, procházejí ve vztahu k venkovu obvykle dvěma fázemi. První představuje idealizaci. Důvěrně známé městské prostředí si spojují se všemi myslitelnými neduhy moderní civilizace - konzumismem, egoismem, sebestředností, promiskuitou a celkovou morální degradací. Venkov má být místem, kde dosud funguje komunitní způsob existence, lidé žijí skromně a v harmonickém vztahu s přírodou, oddávají se veřejně prospěšným pracem a uchovávají cenné kulturní tradice minulých pokolení. Tato idealizace bývá ještě silnější, pokud se může opřít o filtrované vzpomínky z dětství, kdy zažívali báječná dobrodružství u příbuzných. Vyjasněme si ještě, co venkov není: satelitní obce v pásmu kolem velkých měst s dobrou dopravní obslužností, kam se stahují ti, kteří si nemohou dovolit drahé městské bydlení. Pokud se intelektuál s realitou venkova seznámí, dostaví se druhá fáze: hluboké rozčarování. Intelektuál je zaskočený chudobou ducha (ti, co od života něco chtějí, míří za vzdělaností jinam), absencí mladé generace, tvrdě pragmatickým až cynickým vztahem k přírodě, setkává se se závistí a touhou po nedostupném konzumu, která mívá smutně groteskní podobu. Chybí tam kulturní stimuly a místo vřelé družnosti převládá uzavřenost a nedůvěra. Miroslav Krobot procházel v době natáčení evidentně druhou fází a výsledek tomu odpovídá. Jako komedie snímek funguje, pokud jste ochotni komediální stránku zredukovat na karikatury venkovských buranů. Nefunguje ale po dramaturgické stránce a navíc se Krobot nepředvedl jako režisér. Jedinou silnou stránkou je herecké obsazení, kdy využívá silné sestavy Dejvického divadla. Dost dobře nechápu ocenění Českých lvů, tohle je snímek, který by se v nominaci vůbec neměl objevit, natožpak sklízet žně. Jako ukázka života na vesnici je to křečovité a přepísklé a člověk se spíš zamýšlí nad tím, jak funguje tamní ekonomika a společnost. V osadě s několika desítkami obyvatel přežívá hospoda? Celkový dojem: 40 %. (11.12.2020)

Po delší době jsem se nechal zlákat programem České televize, který upoutával na „film oceněný Českými lvy“ a „režisérský filmový debut Miroslava Krobota“. Bohužel už po nějaké půlhodině jsem tušil, že tahle zvláštní mozaika osudů divnolidí z vesnického prostředí u mě slavit úspěch nebude a to jsem ještě netušil, že se do konce filmu nedočkám ani příběhu ani nějakého vypointování. Neříkám, že se tam neobjevilo pár povedených skečů (statik, pan Vitásek, pálení kostí), ale celkově to na mě působilo jako vystřižené prostřední dějství z divadelní hry, kterou sepsali štamgasti z řad ochotníků za jedno odpoledne v hospodě u piva. (04.04.2016)