Len 17

Prostě puberťačka evidentně hledá sama sebe, zkouší, riskuje, je zvědavá... naprosto normální v tomto věku, ovšem Isabelle ty svoje hranice velmi posouvá až na samý okraj prostituce a leckdy se i ona musela cítit zneužitá. Evidentně to nedělala pro peníze, pro své vlastní potěšení /teda já neviděla, že by si to nějak užívala většinou/, proč to dělala možná ani neví ona sama... prostě to bylo něco jiného než její běžné starosti s rodinou a školou. Jsou to velmi silné 3*, skoro až 4*, jsem dost na vážkách. Marine je rozhodně neskutečně přirozeně krásná, tím lépe se na film dívá. Trošku podivný mi přišel ale vztah s jejím bráchou... velmi otevřený a intimní, to se jen tak nevidí. (14.02.2014)

Neškodný film, který jde mimo mě. Nemám rád ty oduševnělé rozjímání o pocitech druhých, které však my běžní smrtelníci nemůžeme pochopit. Zvláště potom pokud jde o křehkou dívku ve vývinu, která se začne bavit běhounstvím a sama neví proč. Pro peníze ne, s maminkou má výborný vztah, v životě jí nic nechybí. Všechno podtrhl dementní závěr bez vyústění. Kdyby to nebylo tak hezky natočené a dobře zahrané, dal bych méně. Aspoň že filmovému řemeslu se tu však rozumělo. (06.11.2014)

Já ti nevim, Isabelle. Jako jo, přijít o panenství na pláži s Němčourem, to je bezesporu základ pro trauma s velkym T. Ovšem jinak si na mě bohužel udělala dojem pěkně náladový pipinky, která beztak ani netuší, na co si tak horlivě spořila. A Ozone, ta koncovka působí - při vší úctě - stylem "nic, tady končim, už jsem se s tim babral dost". Nedotažený, v mnoha ohledech; neatmosférický, po celou dobu. A to přitom Rombi dělal, co mohl ... (a i Françoise Hardy se svýma chronicky depresivníma písničkama strká ňákou Lanu del Rey do kapsy a ještě dál) [16. Festival francouzského filmu] (27.11.2013)

S panem režisérem máme takové tiché souznění. Jeho poťouchlý styl vyprávění mě baví, vybírá si témata provokativní, nikoliv však za hranou. Tím se výrazně liší od Larse Tiera, který ve mě vyvolává dojem nemocného člověka, který si vzal diváka jakou rukojmí a háže na něj všechnu vnitřní špínu, s níž se nedokáže vypořádat. Ukazuje zvrácenost nepochopitelnou až nereálnou (Antikrist, Nymfomanka, Prolomit vlny) Oproti tomu Ozon nastolí téma tak přirozeně a lehce, že nastolí otázky, ale nezanechá žádnou pachuť. (11.10.2019)

Podľa popisu to vyzeralo naozaj veľmi lákavo a perspektívne, no po skončení filmu si môžem bohužiaľ povedať asi len to nepopulárne "čakal som určite viac". Prvá polka filmu je vlastne dokola len a len o tom istom... a dokonca aj tak z nepochopiteľných príčin, ktoré si napokon človek môže jedine domýšľať (a napriek tomu nechápem čo vedie niekoho k tomu aby sa predával, obzvlášť keď nepociťuje finančnú tieseň). V polke prišiel síce určitý zlom, od ktorého sa príbeh konečne rozvíja aj do iných rozmerov, ale ani tu dej nebol nijako obzvlášť pozoruhodný. To vykreslenie počas 4 ročných období síce dávalo nejaký zmysel, ale aspoň na záver som očakával, že celé sa to vystupňuje k nejakému zmyselnému vrcholu. Ale nič... Nebyť odvážnej Marine Vacth a niekoľkých pekných piesní, tak by som bol už vážne sklamaný. Takto je to u mňa aspoň na 2*. (13.01.2014)