Réžia:
François OzonScenár:
François OzonKamera:
Pascal MartiHudba:
Philippe RombiHrajú:
Marine Vacth, Géraldine Pailhas, Frédéric Pierrot, Charlotte Rampling, Johan Leysen, Fantin Ravat, Nathalie Richard, Djedje Apali, Lucas Prisor (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Portrét sedmnácitileté dívky během čtyř sezón a čtyř písní.... Studentka Isabelle během léta v jihofrancouzském letovisku absolvuje svou první sexuální zkušenost. Prázdninová epizoda je však jen začátkem příběhu zvídavé dívky, která se po návratu do Paříže začne za peníze scházet s nejrůznějšími staršími muži. (oficiálny text distribútora)
Videá (4)
Recenzie (181)
Neškodný film, který jde mimo mě. Nemám rád ty oduševnělé rozjímání o pocitech druhých, které však my běžní smrtelníci nemůžeme pochopit. Zvláště potom pokud jde o křehkou dívku ve vývinu, která se začne bavit běhounstvím a sama neví proč. Pro peníze ne, s maminkou má výborný vztah, v životě jí nic nechybí. Všechno podtrhl dementní závěr bez vyústění. Kdyby to nebylo tak hezky natočené a dobře zahrané, dal bych méně. Aspoň že filmovému řemeslu se tu však rozumělo. ()
Já ti nevim, Isabelle. Jako jo, přijít o panenství na pláži s Němčourem, to je bezesporu základ pro trauma s velkym T. Ovšem jinak si na mě bohužel udělala dojem pěkně náladový pipinky, která beztak ani netuší, na co si tak horlivě spořila. A Ozone, ta koncovka působí - při vší úctě - stylem "nic, tady končim, už jsem se s tim babral dost". Nedotažený, v mnoha ohledech; neatmosférický, po celou dobu. A to přitom Rombi dělal, co mohl ... (a i Françoise Hardy se svýma chronicky depresivníma písničkama strká ňákou Lanu del Rey do kapsy a ještě dál) [16. Festival francouzského filmu] ()
Neškodné pošteklenie diváka preňho večne vďačnou témou. Ozon ženám rozumie. A má ich radšej než Trier. Tu sfilmoval pocitovku o sedemnástke, opojenej prvými dotykmi s dospeláckymi záležitosťami. O sedemnástke, ktorá bola zvedavá, akí budú muži, ktorí si ju objednajú kvôli jej telu, aké to s nimi bude v prítmí hotelových izieb či za vône kožených autosedačiek. Slovami Charlotte Rampling, skúsila by to každá, keby mala odvahu. Nie nedostatok sebaúcty, ale odvahu... Jedinou emocionálnou scénou filmu je hádka s plačúcou matkou: "Zlomila si mi srdce!" ()
Film rozhodně nechce šokovat nějakejma otevřenejma sexuálníma scénama nebo svým tématem, jak by se mohlo z obsahu filmu zdát. Je to poměrně intimní pohled do duše sedmnáctiletý holky, která se vyrovnává se svou sexualitou a ženskostí. Příběh nedává divákovi svůj názor na hlavní hrdinku veškerá stanoviska nechává na čistě na něm. On prostě jen tiše vypráví a pomalu plyne, přesně tak, jak to mám u francouzských filmů nejradši. ()
Podľa popisu to vyzeralo naozaj veľmi lákavo a perspektívne, no po skončení filmu si môžem bohužiaľ povedať asi len to nepopulárne "čakal som určite viac". Prvá polka filmu je vlastne dokola len a len o tom istom... a dokonca aj tak z nepochopiteľných príčin, ktoré si napokon človek môže jedine domýšľať (a napriek tomu nechápem čo vedie niekoho k tomu aby sa predával, obzvlášť keď nepociťuje finančnú tieseň). V polke prišiel síce určitý zlom, od ktorého sa príbeh konečne rozvíja aj do iných rozmerov, ale ani tu dej nebol nijako obzvlášť pozoruhodný. To vykreslenie počas 4 ročných období síce dávalo nejaký zmysel, ale aspoň na záver som očakával, že celé sa to vystupňuje k nejakému zmyselnému vrcholu. Ale nič... Nebyť odvážnej Marine Vacth a niekoľkých pekných piesní, tak by som bol už vážne sklamaný. Takto je to u mňa aspoň na 2*. ()
Galéria (52)
Zaujímavosti (6)
- Ve filmu zazní několik písniček od Françoise Hardy, jejíž písničku Träume použil François Ozon již ve svém předchozím filmu Kapky deště na rozpálených kamenech. (claudel)
- Scéna, kdy se Isabelle a Alex dívají z mostu na Paříž, se odehrává na slavném Pont des Arts, který je často ve filmech využíván pro romantické scény. (claudel)
- Přestože je hlavní hrdince Isabelle teprve 17 let, její představitelce Marine Vacth bylo v době natáčení již 21 let. (Nikitera)
Reklama