Klamovka

Legendární košířská hospoda byla v osmdesátých letech neoficiálním centrem undergroundové kultury. Restaurace Na Klamovce se v sedmdesátých a osmdesátých letech stala hájenstvím českých mániček, filozofů, vědců umělců a disidentů. Na Klamovku docházeli Václav Havel, Andrej Stankovič, Jiří Dientsbier, Saša Vondra, Jan Ruml, Ivan Martin Jirous, Jan Lopatka, Egon Bondy, kníže Schwarzenberg a další.
Symbolem nejznámější undergroundové literární „Revolver Revue" se stala tzv. „Košířská madona", kolorovaná fotografie, která visela na Klamovce od sedmdesátých let až do roku 1995, kdy ji odcizil neznámý zločinec.
Časem se stala Klamovka podobně jako Houtyš, Andělka, Fara nebo Slamník mýtem.
V osmdesátých letech se na Klamovce začal scházet okruh autorů nové generace českých literátů, žurnalistů, hudebníků a výtvarníků. Jsou to především autoři sdružení kolem Revolver Revue a týdeníku Respekt.
Autoři filmu „Klamovka" se pokusili zachytit právě tuto atmosféru – atmosféru disentu osmdesátých let a spolu s ní motivace a myšlenky lidí, kteří do této hospody na kraji města v této době docházeli. Z dlouhého seznamu dnes známých lidí, kteří všichni samozřejmě nemohli ve filmu vystouit, jsme vybrali autory sdružené kolem RR a z nich především Jáchyma Topola, Víta Kremličku, Petra Placáka a J. H. Krchovského. Ti jsou zde natočeni nejen dokumentární metodou v „přirozeném prostředí" hospody, doma nebo třeba v ateliéru, ale i v hraných obrazech, kde zpodobňují sami sebe, nebo postavy ze svých básní a povídek...
V hospodě, „kde psací stroje, štětce a elektrické kytary zněly v jednolité symfonii", nesmí samozřejmě chybět hudba (pro Klamovku velmi důležitá: Mejla Hlavsa a Plastici, Sváťa Karásek, Jim Čert...) Ta se samozřejmě stala nedílnou součástí filmu. Zazní tu jak v „živé podobě": záznam koncertu skupiny Echt!, tak i v doprovodné formě. To by mělo podpořit provázanost jednotlivých motivů, skutečností a umělců. Je samozřejmé, že se jedná o hudbu skupin souvisejících s Klamovkou (Echt!, Hudba Praha, Psí vojáci a Národní třída).
Významnou součástí filmu jsou animace týkající se historie parku a hospody. Výrazově pocházejí z poetiky Pavla Reisnauera (týden Respekt) a mají charakter komiksu. Pojem periferie v této „Hospodě na kraji města" v sobě skrývá i druhý význam pro označení pro vedlejší kulturu. Vzdálenou od oficiálního centra. Periferie se nebere na vědomí, mlčí se o ní, a nebo je podceňována. A přece z periferie nakonec přicházejí ty pravé literární hodnoty.
Dokumentární film „Klamovka" se snaží originálním způsobem zpracovat (ne zdokumentovat) historii a mýtus jedné z nejproslulejších hospod. Zachytit atmosféru – génia místa, kde se člověk mohl i v době nesvobody svobodně bavit, místa kde se formovaly dvě generace významných českých umělců. Řečeno slovy Jáchyma Topola: „Mně to v tý době připadalo jako nejsvobodnější prostor, tady se scházeli lidi věřící,umělci v romantickým oparu, filozofové, disidenti... zkrátka lidi nějakým způsobem činný... jako na vokraji tý společnosti... a svobodnej prostor to byl, protože ty sis tady moh sednout a s těma lidma prostě mluvit." (oficiálny text distribútora)