Nikdy neotírej slzy bez rukavic

Velmi autenticky působící drama založené na tom, co se skutečně stalo - autor knižní předlohy Jonas Gardell vycházel zčásti z vlastních zážitků a vzpomínek a dílo je tak i poctou několika jeho zemřelým přátelům. Prolínání časových rovin funguje na výbornou, skvělé a přesvědčivé jsou herecké výkony. Kromě ústřední milostné dvojice zaujme především osobitý a poněkud výstřední Paul. A přestože se tvůrcům podařilo vyhnout zbytečnému sentimentu a patosu, hlavně závěrečná část je působivým a dojemným ztvárněním tragédie několika lidských osudů. (02.03.2016)

Tuhle třídílnou minisérii jsme měli možnost vidět na jeden zátah. Nakolik je dobré si to střihnout najednou nebo si to postupně dávkovat, to je asi každého rozhodnutí. Já byla nadšená a myslím si, že kdybych díly viděla s časovou prodlevou, nezanechaly by takový dojem. Takhle to bylo neuvěřitelně nahuštěné emocemi, silné, gradující do neodvratného závěru. Filmy se zaměřily na to důležité, nejen na samotné gaye, ale i na jejich rodiny, jak se vyrovnávaly s nákazou blízkého člověka a jak se k tomu dokázali postavit. Herecké výkony parádní, styl prolínání několika časových rovin se mi líbil, postupně se jednotlivé scény doplňovaly a vysvětlovaly navzájem. A musím pochválit hudbu, stává se skoro tradicí, že v severské tvorbě se prostě vyvede. Za mě absolutní spokojenost, nemyslela jsem, že mě to až tolik dostane. (Viděno v rámci Severské filmové zimy 2016) (19.02.2016)

Nikdy neotírej slzy bez rukavic. Název této série je jasný, úderný a informativní. Stejně jako názvy jednotlivých kapitol (Láska, Nemoc, Smrt) se nesnaží o poetičnost, ale prostě sděluje. Bohužel je stejný přístup cítit i z děje seriálu. Snaha vtěsnat několik let do tří hodinové stopáže se odráží zejména na nutnosti osekat příběh jen na nejdůležitější (v názvech kapitol zmíněných) části a zbytkem se příliš nezabývat. Tyto osekané části z různých dob jsou samostatně nefunkční, takže tvůrci zvolili jejich překrývání v rámci jednotlivých dílů, čímž vytvořili změť různých časových rovin a situací, které se různě střídají. Podobný přístup není tak problematický v čistě narativní rovině, ale přináší zde problém zejména v možnosti větší práce s postavami. V minimálním časovém prostoru sice nelze očekávat nějaký jejich větší vývoj, nicméně jednotlivé charaktery, kdy každý má jednu určující vlastnost, jsou nepříjemným překvapením. Zvláště, když vezmeme v potaz, že tvůrci se o část stopáže ochudili sami několika dlouhými minutami až zbytečně doslovného a neskonale primitivního symbolismu. Nikdy neotírej slzy bez rukavic je jistě hodnotným příspěvkem o diskuze, vždyť kolik snímků se zabývá zároveň oběma minoritami a jejich sociálním vyloučením? Nicméně z filmařského hlediska se o žádný zázrak nejedná. Trošku dokudrama, kdy chybí jak doku, tak drama. (09.12.2013)

Na podobné téma jsem toho již viděla více, ale tato minisérie ve mně zanechala opravdu velmi silný zážitek. Autor scénáře Jonas Gardell spolu s režisérem Simonem Kaijserem přinášejí nahlédnutí do důležité etapy v novodobé historii Švédska. Jejich příběh je dojemný, opravdu srdcervoucí, ovšem bez patosu, bez falešných příkras, bez pozlátka. Ukazuje nám, jak tehdy neznámý virus otřásl světem, vyvolal šíření zkreslených poplašných zpráv, obrovské množství předsudků, nepochopení a nenávisti. Herci (v čele s Adamem Pålssonem a Adamem Lundgrenem) byli naprosto úžasní… jejich výkony byly tak upřímné, tak opravdové! Zbožňuji severskou tvorbu. (17.05.2013)

"Nikdy nesuš slzy bez rukavic", tak zní volně přeložený název velmi kvalitní švédské minisérie, která se zaobírá nejedním vděčným tématem pro televizní pořad. Řeší se zde hlavně sexualita a mezilidské vztahy, a to v době, kdy se světem začíná šířit zcela nová a neznámá nemoc, která začala nemilosrdně zabíjet. Líbilo se mi vrstvení několika časoprostorových rovin na sebe, přičemž bylo pro mě celkem jednoduché mezi nimi přecházet a byl jsem jako divák schopný udržet pozornost a neztrácet se. Nejlepší část byla ta závěrečná, ve které se vše začalo chýlit k nevyhnutelnému konci, takže byla rovněž i tou emočně nejsilnější částí. Zkrátka velice dobře natočená minisérie, která mě zaujala jak tématem, tak zpracováním. (16.03.2014)