Země

Dlouho, předlouho mně trvalo než jsem si přidal poslední střípek do pestrobarevné mozaiky jménem Julio Medem. Není to tak dlouho co jsem viděl poslední mistrův film, kde mě především okouzlil výkon Penélope Cruz. Po shlédnutí Tierry ale musím přiznat, že tu jeho poetičnost, erotičnost a mystičnost už jeho poslední díla obsahují méně a méně....což je velká škoda. To však neplatí o tomto kouzelném příběhu Ángela....napůl živý a napůl mrtvý - napůl člověk a napůl anděl.... plném symbolů, klasické "medemovské" poetiky, prodchnutý neskutečně silným erotickým nábojem, tajemnem, napětím a nádhernou hudbou. První půlka by se mohla zdát trošku nudnější, ovšem člověk znalý Medema si i tady nacházel maličkosti, které hrály důležitou roli v druhé, nadupanější půlce. Rozjelo se to tak zajímavě, že jsem se dostal opět do stavu, jaký ve mě dokáže vyvolat právě a jen Julio Medem a já konec filmu doslova prožíval s hlavním hrdinou. Když ono vybrat si je někdy tak těžké.....a nemusí na to mít člověk ani rozdvojenou osobnost. (29.04.2016)

LFŠ 2008 Medemova ZEMĚ se snažila do jednoho filmu pojmout toho moc, resp. všechno - jenže problémy všehomíra a k tomu i ty lidské a mezilidské vztahové do jednoho filmu dost dobře nejde pojmout, pokud a) nesvedete natočit žánrovku s přesahem a pokud b) nejste výborným vypravěčem, což Medem ani jedno bohužel není. Náběh na existenciální podívanou vymykající se dramaturgickým zákonnitorstem skončí v žánrové kinematografii a s hezky klenutým dramatickým obloukem, a zprvu pečlivě rytmizované vyprávění s úchvatnou prací s hloubkou ostrosti a mimozáběrovým polem je retardováno voice-overy mimo obraz a přílišnými berličkami v podobě rozpravy se svým druhým Já, které jako diváci vidíme. Medem nedovede dostát žádným závazkům, což je inspirující a vzrušující i provokující, ale na umění je příliš doslovný a na mainstream se dotýká témat, kterých se mainstreamové filmy vyhýbají. Je to provokatér, jehož filmy spoustě lidem chutí kvůli španělskému "espiritu", ale ten není nekonečný a vyprchá celkem brzo, zvlášť při stopáži mírně nad dvě hodiny. (01.08.2008)

Ak by tento film bola moja prvá "medemovka" zaujme ma, no rozhodne nie tak silne ako iné jeho (neskoršie) filmy. Zvádza ma to k porovnávaniu. Tierra má vizuálnu a umeleckú hodnotu, má myšlienku a množstvo symbolov, rovnako však má málo presvedčivého Carmela Gómeza a niektoré samoúčelné dialógy. Silné pasáže striedajú dialógy o ničom a všetkom zároveň. Úvod je málo dôrazný, dosť nudný a skôr si ulietava kade tade, v polke filmu sa konečne napojím na Medemovskú lyriku a emócie, čo sa pri ostatných filmoch stáva úderom prvých scén. Tentokrát mám dosť nevyvážený dojem. (11.04.2011)

Paradoxne Tierra vo mne zanecháva silnejší dojem po dopozeraní, asi ako dobré víno. Stručne a jasne povedané- počas projekcie som sa prvú hodinu nudil a až tú druhú sa postupne dostával do Medemovej rozohratej hry. Ešte, že španielove filmy nie sú tak jednoduché a povrchné, lebo niektoré vrstvy sa mi odkryli postupne a ja som bol v podstate spokojný. Dostal som vizuálne premakané a vypiplané zábery, vzťahové symboly, vášeň a fatalitu - napriek tomu, že tu v podstate nič nechýba je Tierra ako celok v porovnaní s ostatnými autorovými (veľ)dielami akoby nedotiahnutá, trochu rozpačitá a nie tak silne magnetizujúca a elektrizujúca. Pri Medomových filmoch veci zvyknem "prežívať", teraz som sa "len" pozeral... Určite nie slabé, ale laťka je vysoko... (12.04.2011)

Tak už mám skoro hotovo. Teď mám na mysli všechny Medemovy filmy. Chybí už jen jeho poslední a ten nevím, jestli vůbec dám. Už i Pokoj v Římě jako by trošku pokulhával, tak nevím, uvidím. Jeho první filmy, ty jsou ale úplně jiné. Čiší z nich uvolněnost, originálnost, což je přesně případ Země. Už jsem tenhle film asi kdysi viděl a tak jsem si ho jen vychutnal znovu až do konce. Příběh, servírovaný způsobem, jakým to snad umí jen Julio a nikdo jiný. (22.01.2015)