Kikudžiro

Úžasný pomalý film o putování malého chlapce a jeho hrubiánského strýce za maminkou kterou nikdy neviděl. Když jsem si ho pouštěl, nečekal jsem nic extra vtipného protože Kitana jsem znal spíše z jeho kriminálek, nicméně tímto dílem mě definitivně přesvědčil o svém umu - už dlouho jsem se u nějakého filmu nenasmál tak jako u Kikujira. Neskutečně vtipné scény se střídají dojemnými a do toho hraje nezapomenutelná hudba Joe Hisaishiho. (03.06.2010)

skvela oddychovka. po vsetkych depresivnych bergmanoch a shakespearoch mi takyto filmik velmi dobre padol. velmi uveritelne, miestami dost sentimentalne, ale na to sa vykaslat. kitano bol skvely, ten chlapec nemal najmensej chyby, hudba bola krasna.. fakt taketo filmy velmi mozem. PS: odporucam pozerat v nedelu na ranajky, zazitok sa zostonasobi (02.11.2008)

Kitana sa proste nedá nemilovať, či už je to jeho herecký prejav alebo perfektné režisérske schopnosti. Všetky jeho filmy sú akoby ušité presne pre mňa a ja ich proste žeriem ! Postava Kikujira nie je tá ktorú by ste si len tak obľúbili a fandili jej od začiatku. Kikujiro je gambler, zatrpknutý pošuk ktorý nemá rád nikoho a naopak nikto nemá rád jeho. Nájde sa však jedna výnimka ktorá ho spraví znesiteľným a veľmi zábavným... Všetci spomínajú ako je film pomalý alebo primoc dlhý, ja som si užíval každú minútu a veľmi dobre som sa pri ňom pobavil + タコ bola proste najlepšia :) (09.06.2012)

Masao zjistí, že všichni kamarádi ze školy odjeli na prázdniny a rozhodne se, že pojede za mámou, která žije v jiném městě, ale protože nemůže jet sám tak mu kamarádka jeho babičky dá jako doprovod svého hulvátského manžela. Hned od začátku je jasné, že s tímhle strejdou jako doprovodem ta cesta nebude vypadat asi jako sednutí na autobus a vystoupení v cíli cesty a díky jeho chování se celou dobu dostávají do velmi komických situací. Na cestě za mámou se dopravují různými způsoby kromě nějaké normální vlakové nebo autobusové dopravy a vždycky to vede k velmi humorným situacím, protože Kitanův strejda je asi jeho nejupovídanější role, jenže když otevře pusu, tak je to obvykle důvod proč se dostanou do problémů, ze kterých se ale vždycky skoro až zázračně dostanou, jako například ve scénách v hotelu, s řidičem kamionu a dalších. Na cestě se setkají s různými dalšími lidmi jako třeba mladá dvojice, co je kousek sveze a pak si s nima hrajou na louce nebo hodný strejda a strejdové špekoun a plešoun, se kteří přinesou další spoustu humorných scének. Do toho je tu pak ještě i pár zajímavých snových scén malého spícího Masaa, kdy se Kitano snažil zpracovat jak můžou vypadat veselé i strašidelné sny malého kluka. Do toho ještě i pár dojemných scén a je z toho asi nejvtipnější a nejmilejší road movie komedie vůbec. :) (05.08.2010)

Když jsem před časem viděl z dílny Takešiho Kitana jeho akční krimi thrillery z přelomu 80. a 90. let, nedovedl jsem si vůbec představit postupný přechod pana režiséra např. až k takto poetické komedii s dětským hrdinou... a ona je tohle (snad až na jednu drsnější příhodu s pedofilem) vážně milá a příjemná záležitost, která se často nenásilně blíží k dojemnému filmu pro celou rodinu. Současně však Kitano v Kikudžirovi nadále zachovává svůj pomalý styl s věčně bloudící postavou a také přímočárým svérázným humorem (který je zde podobně jako v Sonatine přítomný někdy i ve střizích během nečekaného sledu záběrů). Na začátku cesty či seznámení s novými lidmi tu pokaždé figuruje nejistota, váhání, napětí... nenastane-li odmítnutí, z nutnosti pobýt spolu se vyvíjí vzájemné hledání a s typickým „kitanovským“ humorem, ke všemu opět s panem režisérem v hlavní dospělácké roli, se pak nalezení proměňuje v nejednu odzbrojující rošťárnu. Na styl plný pomalých poetických scén (mj. z podmanivého přímořského prostředí), často s náhlými skoky do takto spontánního humoru, jsem si chvíli musel zvykat, ale podařilo se mi naladit, že mi ve výsledku trochu překážely jen ty podivné snové sekvence, které mi až na tu poslední do zbytku atmosféry filmu příliš neseděly (nejvíc ta s opětovně se objevujícím pedofilem). Oproti tomu se mi hodně líbilo uvádění jednotlivých kapitol barevnými obrázky s psaným titulkem z hravého dětského pohledu. Inu, strejda dělá (také) blbiny... Oceňuji, že skrze strýčka Kikudžira coby poutníka na cestách, rovněž strádajícího a hledajícího, vysílá film rovnocenné poselství směrem k dětskému i dospělému divákovi. [85%] (28.06.2023)