V zajatí Yakuzy

Krvavá podívaná, ve které jsem se nehorázným způsobem ztrácel! Odzvonila poslední půlhodinka, přicházel závěr a já stále čekal, že se dozvím podstatu celého filmu. Tu mi bohužel nenaznačil nikdo, proto použiji Shadwellovu myšlenku, že postavy opravdu neměli motivaci k něčemu slušnému, k něčemu, co bych mohl nazvat filmem. Tohle pro mě bylo něco, kde je víc mrtvol než replik s nepříjemným a nesympatickým Takeshim před i za kamerou. pousta postav, spousta nejasností a úplně bez emot. náboje! (19.08.2008)

"I'M MICHAEL JORDAN!" ------------ Moju nehynúcu náklonnosť k juhokórejským gangsterkám práve naštrbil legendárny Kitano so svojim najznámejším filmom o Yakuze v Amerike a o bratstve Japonca a Afroameričana. Z atmosféry mám zmiešané pocity, neviem sa totiž rozhodnúť, ktorú príchuť je v nej cítiť viac. Ázijskú, alebo americkú? Možno 50/50. Väčšina hercov nebola najhoršia. Viedlo ich trio Kitano & Epps & Kató. Na mexickej strane barikády sa aspoň na pár sekúnd objavil Noel Gugliemi, čo poteší takmer vždy. Prvá hodinka bola vyslovene geniálna, no s príchodom peňazí a vplyvu sa príbeh stával čoraz viac neprehľadný. Nie kvôli tomu, že by bol komplikovaný, bol len nedostatočne vyrozprávaný. Nakoniec sa z neho stávala už iba tradičná, ale za to efektná vyvražďovačka a nie strhujúci gangsterský epos. (04.09.2018)

Krása. Bezchybné skloubení krvavého násilí a humoru přesně v tom originálním kitanovském style. Takeshi si tentokrát odskočil do hlavního města filmařského průmyslu Los Angeles, aby natočil příběh japonského yakuzy (kterého si sám zahrál) přijíždějícího do USA po problémech v jeho rodném Japonsku. Zde se setká s mladším bratrem, který jede v drogách a přestože Aniki (Kitano) neumí ani slovo anglicky, ihned si zjedná respekt a pustí se do krvavého válčení mezi mafiemi. Již po několika minutách vidíme první 'chutnou' scénu, kterých potom v průběhu filmu přichází ještě několik. Zapomeňte na charaktery postav, zapomeňte na nějaké sáhodlouhé dialogy nebo snad dokonce na nějaký důvod veškerého násilí, jak to chce většina diváků. Tady jde hlavně o vizuální stránku a o Kitanův humor, který si člověk musí zamilovat a ne každý ho tam vidí. Trošku jsem se obával, co předvede Omar Epps, typického amerického černocha jsem si v Kitanově filmu nedokázal představit. Ale zahrál výborně, což dosvědčuje mimojiné jeho monolog ze závěru filmu, kdy jede v autě. Tradičně skvělé výkony předvedli také stálí Kitanovi herci Ren Osugi a hlavně Susumu Terajima v roli Anikiho pravé ruky. Vůbec všechno zůstává stále stejné. Hudba znovu od Hisaishiho a znovu výborná (i když sám Kitano řekl, že si pro případné nové filmy již Hisaishiho nemůže finančně dovolit, což je velká škoda). A sám japonský polobůh si znovu napsal scénář a hlavně znovu film sestříhal, což údajně považuje za jednu z nějdůležitějších složek filmu. Přesto všechno, co jsem napsal, se o tom vlastně píše špatně. Stačí vědět, že režíruje a hraje Kitano, převážná většina se odehrává v USA, je tam násilí, je tam humor, je tam všechno, co má mít kitanův film. Takže rozhodně vidět...A jako bonus uslyšíme Kitana mluvit občas i v angličtině, což pro něj není zrovna obvyklé...Mám problém s tím, že když je film hodně doporučovaný, jsem potom zklamán. Ovšem u Brothera mi to vůbec nevadilo a Kitano potvrdil roli mého nejoblíbenějšího režiséra/herce. O plném hodnocení není pochyb. A závěr velmi stylový: "Tady máte na opravy". (08.10.2004)

90% - Je zbytečné srovnávat doslova Bratra s Kmotrem. Coppola se snažil ve svém díle popsat pravidla, eleganci a nebezpečí italské mafie. Zde nám Kitano vypráví nepříliš složitý příběh Anikiho a lidí kolem něj. Yakuza je zamixována zajímavým způsobem do amerického prostředí, čímž celá gangsterka dostává nový, originální a vtipný rozměr. Jak je u režiséra zvykem, násilí je realistické, rychlé, kruté, a definitivní. Ve spárech jakuzy je film se skvělými hereckými výkony, dokonalou hudbou (maestro Joe Hisaishi) a důrazem na poetiku bezprizornosti, kterou mám tak rád... ;o) (04.01.2006)

Film měl dost předpokladů k úspěchu - byl mým osmým Kitanem v pořadí, takže bych si měla začít zvykat, v hlavní roli mistr sám (v některých snímcích jsem jeho nepřítomnost nelibě nesla, protože býval zpravidla tím jediným, na co mě bavilo se dívat) a disponoval přímočarou dějovou linkou. Bohužel mě zasáhlo poznání, že už mám vlastně dost věčně stejného kamenného projevu, hedvábné bílé košile, yakuzy i podivně mrtvých zabijáckých scén a spásu nepřináší ani přihlouplý závěr, zavánějící hollywoodským dochucovadlem. Přesto zde klady převážují zápory a já se s falešným pocitem "kitanovce" přehupuju přes šedesát procent :-) (26.03.2010)