Neporaziteľný

Je potěšující, že se klasické schéma filmů o kontaktních sportech dnes již přežilo a ty desetiletí neměnné neduhy jsou minulostí. To co je naopak v žánru v kurzu, je silné lidské drama o nečernobílých postavách, kde je sportovní složka (zdánlivě) podružná a plní spíše roli třešinky na dortu. Musí sblížit s postavami, aniž by se to uchýlilo k trapárnám se záporáky a podobné zhůvěřilosti. Musí budit dojem, že tvůrci nepodvádějí milosrdným střihem a že si to tedy herci na place (žíněnce) tvrdě vypotili. A zároveň si musí zvládnout poradit se situacemi, jak se vyhnout, na hlavu obrátit či alespoň se ctí vybruslit z případných nevyhnutelných žánrových klišé. A málokterý snímek to doposavad zvládl lépe než právě Lamův majstrštyk, který působí dojmem asijského sociálnějšího a naturalističtějšího "remaku" Warriora. Výtky se samozřejmě najdou. Je to místy značně patetické, ale to k tomu tak nějak patří. Zásadnímu zvratu se jde po celou stopáž tak okatě naproti, že vlastně vůbec nepřekvapí. Hongkongská akustická verze Sound of Silence je vynikající, ale ta později ženštinou odzpívaná oproti originálu bez síly a především dost ničící scénu, kterou podbarvuje. No a vůbec nejhorší je dovyprávění příběhu formou fotek během závěrečných titulků. Jak je to milé, tak to poněkud nesportovně podkopává to, o co se (úspěšně nutno podotknout) film předchozí dvě hodiny snažil. (15.12.2013)

Po příběhové stránce nejsou Neporazitelní ničím oslnivým, servírují nám něco, co jsme již v různých derivátech viděli, ovšem to není na škodu. Prvky silnějšího dramatu vždy dodávají sportovním filmům šmrnc a není tomu jinak ani v tomto případě. Co však potěší nejvíce, je ztvárnění zápasů a tréninkové sekvence, na které se velmi dobře kouká a to, že k nim hraje krásná Simonova a Garfunkelova píseň The Sound of Silence (i v instrumentální podobě), to už je jen ta pomyslná třešnička na dortu. (11.12.2015)

Warrior má svojí asijskou verzi a nutno dodat, že hodně povedenou. Film sice zachovává klišé o zápasníkovi, který se z nikoho vypracuje na bojovníka, který drtí jednoho favorita za druhým, ale ta omáčka okolo je ne snad výrazně novátorská, ale v rámci asijských akčňáren neokoukaná. Osobní dramata obou hrdinů mě zkrátka chytla za srdce a přinutila mě držet oboum palce, aby jim to dobře dopadlo. A i když to nakonec vše neproběhlo úplně dle mých původních představ, byl jsem na konci víc než spokojen. A vysokou úroveň měla i choreografie jednotlivých MMA zápasů a v jistých momentech předčila i již zmíněný O'Connorův trhák. Trefou byla i ústřední melodie provařeného hitu Sound of Silence, který ale v asijském podání nabyl odlišných a příjemných kontur. Prostě se to celé povedlo. 90% (28.06.2014)

Tak pre začiatok by som film neoznačil za akčný, minimálne nie v oficiálnej do sveta vypustenej verzii. Na to sa totiž primálo venuje samotnému MMA, vlastne z celej stopáže je asi hodina čistokrvný rodinný film s trochou komediálnej prímesi (ktorú zväčša používajú do filmov všetkých žánrov Juhokórejci - česť výnimkám ako Ki-duk Kim alebo Chan-wook Park), 15 minút vyložene vzťahová dráma, a až tá zvyšná ledva trištvrte hodina sa venuje čírej zmesi boxu, teakwonda a ktovie čoho ešte v jednom z choreograficky najzaujímavejších ázijských bojových umení. Herci sú slušný, je to kvalitne natočené, no samotným zápasom je v tejto verzii venovaný tak malý priestor, že nemôžem hodnotiť vyššie. A to je škoda, lebo jednotlivé súboje sú perfektné, ako herecky, tak po stránke choreografie a cítiť z toho autentickosť. Trochu sklamanie, ale stále celkom dobré. 70% (24.01.2014)

Zhliadnutá tzv. "pracovná verzia", kde nebola ešte použitá pre film zložená pôvodná hudba, ale namiesto nej boli použité náhradné skladby. A možno práve aj vďaka nim ma to celé veľmi chytilo, kedže sa použili známe staré, poväčšinou americké skladby (a tak som si miestami pripadal, ako keby som po hudobnej stránke pozeral napr. Forresta Gumpa), ktoré výrazne podkreslovali výsledný dojem jednotlivých (nielen) bojových sekvencií. Vidieť bojovú koláž v ringu zápasiacich protivníkov na pozadí skladby Mindheist z Nolanovho Inception, alebo tréningovú, predzápasovú montáž za zvukov Sound of Silence od Simon and Garfunkel bol silný adrenalinový zážitok. Tak ma napadlo, že tento spôsob hudobného podfarbenia akčých filmov z Ázie by sa mohol uplatniť aj v ďalších projektoch, kedže vo výsledku to filmu neubližuje, práve naopak, obzvlášťnuje. Príbeh samotný je potom aj vďaka dobre zvoleným predstaviteľom (či už charakterovo, ale hlavne aj fyzicky) variáciou na dejové zákutia od Rockyho až po nedávneho Warriora. Nič objavné, ovšem spoľahlivo fungujúce. Bojová choreografia slušná, hlavne v prevedení Andyho On-a. (19.05.2013)