Neporaziteľný

Hodně povedené spojení humoru, akčně-sportovního napětí a (sociálního) dramatu, přičemž žádná z těchto věcí nezastiňuje ostatní a všechny fungují stejně dobře. K tomu sympatické postavy, dobré obsazení a absence nudných a nezáživných částí. Až mě začíná štvát, jak mě poslední dobou až k slzám dojímá každý třetí film. (25.09.2015)

Dante Lam posledních pět let přinášel stále spektakulárnější a pompéznější akční filmy, ale tentokrát všechny grandiózní a sofistikovaně inscenované přestřelky, honičky či exploze opustil a namísto nich ve svém (prozatím) vrcholném snímku divákům přináší veskrze komorní sportovní melodramata z prostředí MMA. Jak zde říká trenér svému žákovi, "musíš vědět, proč v ringu stojíš", a přesně na tom také postavil Lam svou svěží variaci na klasické rockyovské téma. Ačkoli i dříve se snažil dodat spektakulárním atrakcím dramatické podloží, spíše se nakonec vyprávění utápělo v třeskuté kýčovitosti (The Viral Factor) či přepjatě rádoby ponurosti (Fire of Conscience). V "Neporazitelných" se naopak žánrová schémata dobře vyvažují s nenucenou sentimentalitou a spolu s velkým charismatem obou hlavních představitelů i famózně nasnímanými souboji utváří vzájemně se podpírající koherentní a maximálně uhrančivý celek. Ve všech uvedených rovinách navíc Lam divákům předkládá vždy něco víc než jen standard. Vyprávění se sice věrně drží ikonických elementů žánru ustanovených v "Rockym", ale současně přichází i s vlastními obohacujícími prvky a zvraty. Postavy jsou sympatické už jenom tím, že nad zámec pouhé motivace vyhrát a něco dokázat světu si s sebou nesou pragmatičtější a osobnější důvody, proč do ringu vstupují. Už to samotné by stačilo, aby souboje měly velký dramatický náboj, ale díky Lamově režii navíc představují vrcholně intenzivní podívanou, která dokáže vtáhnout natolik, až se člověku napětím stahují svaly v těle. Souboje a tréninkové pasáže ostatně skvěle fungují díky vynikajícím představitelům, kteří jednak dokážou unést všechny dramatické polohy rolí, ale navíc byli ochotní se během devítiměsíční průpravy fyzicky proměnit na atlety. Nejen v tomto ohledu je je hlavním esem snímku Nick Cheung, který se v pětačtyřiceti letech zcela fyzicky proměnil a navíc dosáhl zcela nové úrovně dramatického herectví. Poté, co se zdálo, že se Dante Lam stane jen odosobněným specialistou na stále ambicióznější, ale v základu prázdné atrakce, se v "Neporazitelných" vzepjal k strhujícímu výkonu. Stejně jako v případě "The Beast Stalker" se na něj opět zaslouženě snášejí nominace na výroční ceny i vysoké tržby z kin a zase lze s velkými očekáváními vyhlížet, s čím přijde příště. (01.12.2013)

,,CO MŮŽU ZTRATIT? JESTLI VYHRAJU NEBO PROHRAJU, STEJNĚ TO MINULOST NEVRÁTÍ.…“ /// Víc než film o zápasech MMA je to drama, na jehož pozadí bude, pak je a pak zase bude turnaj. Ten dlouhej úvod je hodně asijskej, ale postupně se ,,do toho“ dostávám a beru i ten humor. Taky začínám mít dojem, že v tom dramatu vo něco jde. Dvě dramatický linky a v obou má svý místo Hubeňour Fai. Nejdřív přichází na řadu zápas v tý první lince: škoda, necejtím v něm žádný emoce. S Warriorem nesrovnatelný. Ale jak říkám, o zápas tady jde až v druhý řadě, takže když Fai rozjíždí trénink za pomstou svýho žáka (neberte to doslovně, spíš teda bych tam viděl jiný, dramatický pohnutky…), hraje k tomu The Sound of Silence, Fai připomíná Rockyho a já čekám, že teprv teď začne mít ten zápas správnou příchuť. Nechám vás těšit, ale dovoluju si i lehce napovědět – pro tenhle film není MMA to nejdůležitější. Jen mu má pomoct. Mám to mezi 3*- 4*, ale z lidskýho hlediska by ty 3* byly málo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, že blokovat kop břichem je kravina. 2.) Baví mě, když 50tiletej kokot natrhne prdel mlaďasům (uklidni se, tak jsem to nemyslel…). 3.) Thx za titule ,,LAnGi“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ ne (10.01.2014)

Zhliadnutá tzv. "pracovná verzia", kde nebola ešte použitá pre film zložená pôvodná hudba, ale namiesto nej boli použité náhradné skladby. A možno práve aj vďaka nim ma to celé veľmi chytilo, kedže sa použili známe staré, poväčšinou americké skladby (a tak som si miestami pripadal, ako keby som po hudobnej stránke pozeral napr. Forresta Gumpa), ktoré výrazne podkreslovali výsledný dojem jednotlivých (nielen) bojových sekvencií. Vidieť bojovú koláž v ringu zápasiacich protivníkov na pozadí skladby Mindheist z Nolanovho Inception, alebo tréningovú, predzápasovú montáž za zvukov Sound of Silence od Simon and Garfunkel bol silný adrenalinový zážitok. Tak ma napadlo, že tento spôsob hudobného podfarbenia akčých filmov z Ázie by sa mohol uplatniť aj v ďalších projektoch, kedže vo výsledku to filmu neubližuje, práve naopak, obzvlášťnuje. Príbeh samotný je potom aj vďaka dobre zvoleným predstaviteľom (či už charakterovo, ale hlavne aj fyzicky) variáciou na dejové zákutia od Rockyho až po nedávneho Warriora. Nič objavné, ovšem spoľahlivo fungujúce. Bojová choreografia slušná, hlavne v prevedení Andyho On-a. (19.05.2013)

Navzdory marketingu se příliš nejedná o klasický akčně pojatý sportovní snímek, i když samotná premisa vychází z toho nejznámějšího žánrového schématu o outsiderovi, jenž po náročném tréninku (ve kterém nechybí ani běh v dešti do schodů) přebírá zasloužený pohár. Ta je však v Neporazitelných rozmělněna mezi ohromnými nánosy nezajímavého dramatu, jemuž vévodí bláznivá spolubydlící a její „roztomile“ přidrzlá dcera. (03.05.2015)