Jahari ore no seišun rabukome wa mačigatteiru.

Pravda, druhá sezóna nám oproti té první opravdu poměrně hodně zvážněla a filozofie a psychologie dostává přednost před vším tím humorem, který byl tak svěží v první řadě. Na druhou stranu se to ale dalo docela čekat, on i ten "vlk samotář" pokud je hozen do smečky a začne si v jejím rámci budovat jisté sociální vazby a tedy mu začne na ostatních záležet, na což nebyl zvyklý, se prostě začne měnit... A to je asi to hlavní o co tady běží a i když už to není tak vtipné, sledovat vývoj hlavního hrdiny a jeho souboj především sám se sebou, je pro mě osobně stále docela zajímavé. Je sice pravda, že jsem to na začátku vlastně nečekal a těšil jsem se na svou "pravidelnou dávku cynismu" a že by se i dalo říct, že jsem malinko zklamán, protože takovýhle pro mě osobně zajímavý hrdina se objeví v podobných slice of life anime poměrně sporadicky, ale dát tomu jen 3* a hodit to do pomyslné škatule "průměr" si to podle mě zatím stále ještě nezaslouží... 7/10 (11.06.2015)

Mám rád Hachimana, je to postava s kterou se v anime asi nejvíc ztotožňuji (často mám i obdobně mrtvý pohled). Hodně o věcech přemýšlí, je cynický, sarkastický, ale většinu věcí říká prostě na rovinu. Díky tomu jak moc nad vším přemýšlí je pro něj těžké se v některých věcech vyznat a snadno je definovat, nebo se k nim nějak jednoduše postavit. Také si uvědomuje mnohé z toho co se kolem něj děje a tak jeho definice o tom, že je to vše vlastně o jednom trojúhelníku mě hodně potěšila i pobavila. Co mě ale už zase až tak nebavilo bylo řešení všech těch vztahů. Safra tady se v tom ti Japonci neskutečně obšírně hrabali, všechno to bylo tak rozvleklé... To, co by se dalo vyřešit pár jednoduchými slovy, se tady rozpatlávalo z tolika úhlů, že jsem chvílemi možná i uvěřil, že udělat si pořádek ve svých citech a myšlenkách je vlastně složitý a nadlidský úkol a že slova jako "miluji tě" jsou k definici toho co někdy cítím vlastně naprosto nedostačující. Ona to může být pravda, ale kdybychom všechno řešili tak komplikovaně jako Hachiman a spol. tak neděláme celý život nic jiného a nejspíš by časem lidstvo prostě vymřelo, protože bychom místo prožívání svých citů vše co se nám děje obšírně řešili. Jistě, pokud jste přemýšlivý, bude se vám to líbit, ale čeho je moc, toho je někdy přeci jen příliš... A nejsou to jen otázky filozofické a sociální, které zde rozebíráme, ale jde i o dramata citová, kdy ždímáme emoce a nutíme diváka si uvědomit, že i ta dívenka, co tahá za kratší provázek je vlastně pochopitelná a zajímavá bytost a kdyby to dopadlo obráceně, tak by to také mělo svá pozitiva a proto by nám jí mělo být líto. Postavy jsou skvělé, sympatické a po pravdě mi vlastně nakonec bylo jedno jak se trojúhelník vyřeší, já mám rád obě dívky (takže to zabralo). Po pravdě já měl o nejlepší (a i nejvíc sexy) ženské postavě z celého seriálu jasno už od první série a u mě by vždy vyhrála Shizuka-sensei! No každopádně dokonáno jest, konec je vlastně relativně uspokojivý (už jen tím, že přišel), i když si říkám, že rozhodnutí nevzdat to, ani když má vaše láska přítelkyni, je jistě výsadou žen, ale z dlouhodobého hlediska to není správné řešení. Zkrátka někdy je nutné si udělat za vším tlustou čáru, spálit mosty a ne se v tom co bolí dál hrabat, ale už jsem to řekl několikrát - co já vím o lásce... Bylo to zajímavé, rozhodně mi to přineslo nějaké náměty k zamyšlení, ale také to bylo náročné, minimálně se k tomu rozřešení skrze všechnu tu vatu a drama dobrat. Jo a taky to bylo o organizování maturitních plesů, to tam taky někde hrálo nějakou roli... 7/10 (26.09.2020)