V hodině rysa

Dánům se to opět podařilo, vytvořili velký přeceněný (čsfdáky) filmový BLUD, tleskám. Zcela nesmyslná dramatická zápletka, vlastně úplně vše, co se odehrává za zdmi vězeňské psychiatrie?? či co to bylo za fiktivní ústav, jde mimo rozum soudného diváka. Vlastně, to co je nám nabízeno spíše přípomíná něco jako "béčkový schizofrenní horor" bez špetky atmosféry, nic nedává smysl, všichni včetně (cca šesti členů) personálu dělají divné věci a žvaní nesmysly a "pacienti" jsou možná temnými figurami, ale rozhodně ne pacienty. Jednu hvězdu dávám za úvodní pětiminutovku, a tu druhou, no asi za to, že jsem byl zvědavý na závěrečnou pointu, která je úplně nablblá a pitomoučká. Dánští herci standartně špatní a nezáživní. Hlavně Malling, nejen že hrál bídně, ale navíc "hrál" nesmyslnou postavu. 30% Ztráta času. (08.10.2014)

No jo, globální oteplování je mrcha, někteří uživatelé díky tomu ještě neměli možnost vidět souvislou sněhovou pokrývku. Jedině tak si dokážu vysvětlit některá vysoká hodnocení mých kolegů. Tohle je totiž snímek, ve kterém nedává smysl téměř nic. Motivace postav je až do konce neodkrytá. Proč ten chlapec jedná jako náboženský fanatik, proč vraždil, proč šel za hustého sněžení nalehko? Nevíme, na tyto a mnoho dalších otázek snímek neodpovídá. Vlastně nám neříká vůbec nic, vysvětluje snad pouze to, proč náš hoch vraždil tam, kde vraždil (to bude asi ta pointa, kterou zmiňuje Marigold). A to je zatraceně málo. Režisér se horko těžko snaží vykouzlit nějakou atmosféru, jenže když není z čeho ji vytvořit, zbyde jen jakési předstírání temnoty. A pak samozřejmě ty herecké výkony, co k nim můžu říct? Já snad můžu hercům jen popřát, ať k nim dorazí nějaké mnohem lepší role. Ale Frederik Johansen by si za svůj výkon nějaké ocenění zasloužil, co myslíte, milí kritici? Oceňování herců, kteří se odvážili vzít role fyzicky či psychicky nemocných lidí, je přece dneska populární, ne? 30% (16.07.2015)

Jeden by z toho mohl být na konci úplně dojat a naměkko .. ano, už nějakou dobu žijeme na kontinentě a v době, kde a kdy je téměř každý odporný sadistický vrah, lidská bestie, zrůda bez jakéhokoliv slitování ve skutečnosti oběť .. mnohdy, jak se později ukáže dokonce ovečka boží, která má právo na naše pochopení a speciální zvláštní zacházení při kterém si pár psychiatrů může zvýšit svou kvalifikaci a profesní renomé .. ano, obzvláště to platí u mladistvých, případně nezletilých deviantů, které u nás po pár letech dokonce propouštíme zpět na svobodu s úplně novou osobní identitou ... tady Helen ale zvolila jinak, mnohem správněji a spravedlivěji ... (23.04.2015)

Velmi enervující snímek, kterému odpustím i drobné nelogičnosti. Jen nedokážu přimhouřit oči nad tím, že o možnosti přespat v přísně střeženém objektu plném psychopatů rozhoduje maník z ochranky. To, že mi nebyl představen kompletní personál, naopak kvituji s povděkem, neboť o něm snímek nebyl. Až bude natočen film o strastech a slastech zaměstnanců detenčního ústavu, budu to považovat také za důležité, aby se v onom snímku promenovali před kamerou převážně oni. (15.11.2018)

Výtečný zneklidňující prolog, nicméně následná zhruba hodina postavená hajdalácky. Nejasné motivace postav, hodně křečovitá práce s retrospektivou, která se tváří jako vázaná k některé z figur, přitom vesele mixuje perspektivy. Nadbytečně melodramatický voice over, usilovné lovení toho, jak vlastně Hodinu rysa vnímat - jako detektivku? thriller? psychologické drama? V normě to drží jak tradičně velmi civilní a tlumená Sofie, tak Kragh-Jacobsen, manýristicky čarující s navázáním detailu a zvukové stopy, barvou i prostředím. Není v tom nic nad rámec výtvarné exhibice, ale přinejmenším se na to dobře dívá. Pak každopádně přijde pointa, která v pravém slova smyslu vykoupením, pro postavy i diváka. Skvostný film ve filmu komponovaný z krátkých fragmentů, jasně ohraničené obrazy, lyrické veršování o lásce zrozené nadávek vytraktované téměř pohádkovou kompozicí, kde se dráty běžící do nicoty dotknou božího hlasu. Skandinávské pojetí duchovna a zároveň málomluvný doják. Věci začnou konečně dávat smysl, otázkou je, jestli už není trochu pozdě. Pointa opět dotlačená do posledního nahlas vysloveného poznání. Škoda, větší úspornost výrazu a víc fragmentárnosti by tomu slušelo. I proto, že všechny pokusy o kauzalitu končí v případě Hodiny rysa zmatečně a polovičatě. Nakonec je tak nejlepší právě kruté spirituální jádro celého příběhu, které mě, přiznám se, dostalo. (21.03.2014)