Réžia:
Michael HanekeScenár:
Michael HanekeKamera:
Jürgen JürgesHrajú:
Susanne Lothar, Ulrich Mühe, Arno Frisch, Frank Giering, Stefan Clapczynski, Doris Kunstmann, Wolfgang Glück, Christoph Bantzer, Susanne Meneghel (viac)Obsahy(2)
Nevěřte lidem, co vypadají poklidně a důvěryhodně. A nevěřte jim ani poté, co přijdou s prosbou o vypůjčení pár vajíček. Raději nevěřte vůbec nikomu. Nikdy nevíte, kdo si s vámi bude chtít zahrát funny games. Že je téměř nemožné, aby v Rakousku vznikl thriller, který šokoval celý svět, záhy se dočkal amerického remaku a svého času dokonce pokukoval po Zlaté palmě z Cannes? Nenechte se mýlit, režisér Michael Haneke, kterého proslavila brilantní děsivá psychologická studie Pianistka, to dokázal. Jeho snímek Funny Games, který lze chápat jako zamyšlení nad zobrazováním násilí ve filmu, stejně jako promyšlenou manipulaci režiséra s diváckou pozorností, je zcela právem řazen k tomu nejoriginálnějšímu, co bylo v roce 1997 ve světě natočeno. Přitom začíná zcela nevinně a nenápadně - dva mladíci, dobře oblečení a s příjemným vystupováním, si přicházejí do sousedské domácnosti vypůjčit dvě vajíčka. Peter a Paul jsou ale připraveni přichystat rodině, u níž právě zaklepali na dveře, překvapení pocházející ze samotného pekla. V jejich původním plánu totiž zastává jídlo jen nepatrnou roli. Oni si přišli hlavně hrát. Moc ošklivě hrát. A jejich sadismus, byť úmyslně nezobrazovaný v plné síle, nezná hranic. V hlavních rolích znepokojivé a drsné exhibice zla se představují Arno Frisch, Frank Giering, Susanne Lotharová, Ulrich Mühe a další. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (263)
Bez váhání dávám za pět. To bych do těch kluků rakouských neřekl :-) ()
Asi se tady zdržím hvězdiček, nevím, co na to říct. Je to výborně zahrané, to jednoznačně, ale jinak...Na jednu stranu se děj tváří jako do detailů promyšlený, zároveň je ale chování postav v mnoha bodech jen těžko pochopitelné a někdy do sebe věci zapadají až podezřele dobře. Na jednu stranu je prakticky jediným tématem filmu násilí, na druhou stranu tu není jediná scéna, kde by bylo naplno ukázané a několikrát je nám připomenuto, že je to jenom film, je tak otázka koho má vlastně tenhle film uspokojit. Odpovědí asi bude, že je myšlen jako čistě provokativní a nemá uspokojit vlastně nikoho a možná je sám divák obětí. Pokud to budu brát takto, tak je vlastně vše v pořádku. ()