Réžia:
Zdeněk TycScenár:
Markéta BidlasováKamera:
Patrik HoznauerHrajú:
Petra Špalková, Jiří Schmitzer, Taťjana Medvecká, Marek Němec, Jana Pidrmanová, Zdeněk Palusga, Marek Taclík, Pavla Beretová, Luboš Veselý (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Konec léta ve filmu "JAKO NIKDY" znamená zároveň konec života. Vladimír Holas umírá. Kdo je Vladimír Holas? Malíř, sochař a pedagog okresního významu. Namaloval spoustu krásných obrazů - ale ne tak skvělých, jak si přál. Nebyl ve straně, nebyl ve Svazu výtvarných umělců, nezaprodal se minulému režimu. Dům v krásné krajině je jeho poslední útočiště, smrt je nevyhnutelná a on nechce umřít v odcizené nemocnici. Chce se skácet ve stoje, tak jak žil. Pro tento komorní film jsou klíčové tři postavy, vedle hlavního hrdiny jsou tu dvě ženy: Karla, asi pětatřicetiletá, je svému životnímu partnerovi něčím podobná: malířka, bohémka, pro ostrá slova nejde daleko. Kontrastní k těm dvěma je Jaruna, vdaná asi pětapadesátiletá žena, zdravotní sestra. Kdysi byla milenkou pana malíře. Tato trojice vede marný boj se smrtí, bojují sami se sebou a současně mezi sebou - což přináší každému z nich určité očištění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (181)
vzťahovo zaujímavý film. aj keď niektoré reakcie sú občas nepochopiteľné, či už ti pozitívne, tak aj negatívne. Jiří Schmitzer je skvelý a jeho postupný úpadok je až neskutočne dôveryhodný, akurát pocit vyrovnania nenastane ani na konci. chcelo by to asi ísť viac do hĺbky a ozrejmiť niektoré zbrklé, či cholerické reakcie, lebo bez vysvetlenia, sú len púhym afektom. ()
Pokud umíráte, nemusí váš odchod být romanticky s potokem slz, nostalgický s národním patosem ani heroický a glorifikovaný. Vladimír Holas, kdysi malíř, dnes jen chátrající troska je svou nemocí zmítán realisticky neúprosně a nemilosrdně. Podobně tvrdě a nemilosrdně se chová ke svému okolí a je velmi těžké ho míti rád. Osobně bych mu klidně i jednu vrazil, aby přestal být hnusný na těch pár, co se mu snaží jeho poslední dny nějak prosvětlit. Herecké výkony jsou jasně na ocenění, ale pro běžného diváka je film příliš depresivní a temný. ()
Zajímavej =(surově drsnej) film o smrti a smiřování se sní a o ne vždy úspěšných pokusech srovnání se s blízkými. Pan Schmitzer ve své, v poslední době, tradiční roli hulváta a hajzla, v tomhle případě hulváta a hajzla, kterého nezmění ani hodně rychle se blíží se smrt. ()
Mně se prostě ta Špalková líbí jako herečka i jako baba. O Schmitzerovi jsem neměl pochyby a Medvecká byla taky dobrá. A Berounsko je jedna z mých oblíbených oblastí, takže za mě OK. ()
Depresivní vyrovnání se sebou i mezi sebou.Skvělí herci,temné téma,ale žádné patlání a dlouhé vysvětlování. ()
Jiří Schmitzer hraje Jako nikdy. ()
I když se to zprvu nezdálo, nakonec musím říct, že mne to opravdu hodně vzalo - a to především díky vynikajícím "civilně" působícím hereckým výkonům a zřejmě i dokonalé režii. Je to jeden z "nejhustějších" filmových příběhů, jaké jsem kdy viděl... Film neohromí ničím jiným, než samotnou sílou příběhu a skvěle zpracovaným koncem, který není ani kýčovitý, ani přitažený za vlasy - poslední minuty dají vlastně tu pravou sílu a význam celému dění předtím. Bez pochyb 5 hvězd. ()
Neurazilo, nenadchlo. Průser to není, zázrak to taky není. ()
Film hodně o frustraci z nenaplněných představ, plánů. Žádná z hlavních postav si tu nepřiznává, že ke své nenaplněnosti silně přispěla svým sobectvím a svým způsobem rozumem mezi nohama. Některé Schmitzerovy hysterické výbuchy mě poněkud rušily, asi je měl naporučeny. Věřím, že by je sám herec volil umírněnější a předvedl by je s ohromujícím efektem, protože u něj vidím směřování do kategorie, kdy se herec nepitvoří, nekvílí, ale hraje jakoby pouhou přítomností. Jeho výkon docela ční nad ostatními, na opačném konci kvality se mi ztrácí Marek Němec. K 80% mě dotlačilo pár momentů, jejichž realizaci musel mít na svědomí někdo s osobní zkušeností; momentů, které nelze nastudovat. V ty chvíle i kamera stojí v pozoru a divák si musí klást s Werichem otázku: Je člověk nakonec jen takové veliké hovno? ()