Charakter

Na spočítání nizozemských filmů, které jsem viděl by mi stačila jedna ruka, jež zakusila praktiky Yakuzy. A ačkoliv jsem dobře obeznámen s pořekadlem „jedna vlaštovka jaro nedělá“, již nyní bych se nebál označit tamější kinematografii za pozoruhodnou. Charakter má ojedinělou atmosféru a i když se může zdát, že vypráví příliš jednoduchý příběh, není tomu tak. Více než o „životě jednoho chlapce“ je o nevypočitatelnosti lidského osudu, o nočních můrách jež nás sužují o údělu a možnostech uplatnění obyčejného člověka. Dreverhaven se zprvu urputně snaží o začlenění do společnosti, když uspěje zjistí, že má sice všechno, co chtěl, ale přitom nemá nic, představuje prototyp zbytečného člověka, dobře známého z děl romantických autorů. Dobovým zasazením i hlavním hrdinou však připomíná knihy mladšího spisovatele, což si alespoň myslím. Ačkoliv jsem od Kafky nic nečetl, přesně takto si představuji typ „kafkovského úředníka“. Režie se zdržuje nadbytečných vizuálních excesů, je úsporná a tím působivější i srozumitelnější. Jestli mi na filmu něco vadilo, byl to samotný začátek, od kterého se vše odvíjí. Proč by hlavní hrdina před soudem rekapituloval svůj dosavadní život? Vždyť by úplně stačilo říct, co bezprostředně předcházelo zatčení (ač by na tom nebylo možné vystavět celý film), ale budiž. 80% (10.05.2007)

Potřeboval bych roky humanitních studií, abych dokázal přesně popsat pocity z tohoto filmového zážitku. Viděl jsem kdysi i v kině, občas si doma připomínám. Je to čistá psychologická práce, psychoanalýza a tak trochu i psychopatie a je to hutný film jak svou atmosférou, tak kvalitami scénáře. Hluboce se vryl do duše jako hrubý vryp, který se nedá vybrousit, zůstává natrvalo v hlavě a v duši. Rozšiřuje obzor o umělecký rozměr, který nemá moc alternativ nebo obdob, pokud nějaké. (02.12.2021)

Po filmařské stránce není co vytknout, herci, kamera, atmosféra to tady fakt šlape jak hodinky. Problém jsem měl s příběh, takových střetů osobností už tu bylo mnohem víc a já tady po většinu času postrádal delší emotivní stopu. Závěr, vlastně jsem jejich chování a vztah naprosto nechápal a nemyslím jen otce a syna, ale i matky a taky dalších postav, na to jak reálná šla z filmu atmosféra, tak postavy byly až moc filmové. (04.06.2016)

Film, který rozhodně stojí za zhlédnutí, byť musím podotknout, že je třeba se na něj obrnit dávkou dobré nálady. :) Už jen název filmu společně s jeho obsahem nás nutí přemýšlet nad tím, o kom je vlastně řeč a s jakými charaktery se můžeme ve snímku setkat. Hlavní hrdina je příkladem nešťastného člověka, kterého poznamenalo jeho špatné rodinné zázemí. Snaží se dokázat, že jednoho dne může být úspěšným jedincem, na kterého začnou být pyšní ti, od kterých si to nejvíce přál... V ten stejný moment ztrácí šanci si své osobní štěstí vystavět na reálných základech, které mu jsou nabízeny, a ke kterým, jako by byl právě díky této touze po uznání slepý. (17.01.2017)

Film o nestvůrách. Ale krásně udělanej. Pocit hnusu se vztahuje i na syna. Nemám pro tento typ lidí pochopení. Jestli tedy vůbec existují. Já nikoho podobného v reálném světě neznám. Snad mu to nezměrné bohatství, které na konci podědil, přineslo štěstí. Snad si pořídil pěknou knihovnu. Jestli jsem si dobře všimnul, tak ho nic jiného nerozechvívalo. Hrozná prázdnota. Ani si to nechci představit. (07.05.2014)