Hany

Velmi zajímavý experiment, který má smysl. Samir ví, co chce říct a dělá to podle mého srozumitelně a zcela jasně. Jeho metoda zdánlivého točení na jeden záběr je nesmírně invenční a zejména v úvodu nabízí několik vtipných a originálních variant, jak se vrátit k místu dění - do baru. Dialogy působí dost autenticky a mám dojem, že většina sledované generace se přesně takhle "o ničem" baví a mluví tak, jak je zde zobrazeno. Zcela záměrně nemá Hany něco jako hlavní hrdiny, protože chce být jakousi generační výpovědí. Proto je těžké mluvit o něčem jako herecké výkony, protože každý je tu chvíli a nemá moc šancí se předvést. V hlavě nicméně dost utkví Jiří Kocman, který je dost výrazný a viditelně si to všechno užívá, na druhou stranu jde o postavu, s kterou bych se v normálním životě potkat asi nechtěl. Výborná je též Hana Vagnerová, která je mu přesnou a dokonalou opozicí. Celková práce s postavami je moc fajn a třeba zdánlivě nedůležitý Egon, který čte svou divadelní hru, je podle mého naprosto klíčový, protože má zřejmě být ostrým kontrastem všech přítomných a typem člověka, který v dnešní společnosti moc nezapadá. Druhá polovina už na mě působila moc "rozbředle" a neukotveně a tak nějak utahaně. Neseděl mi ani hudební doprovod, který byl ovšem vzhledem ke sledované generaci nutný. Hany ale za zhlédnutí a následnou diskuzi stojí a oceňuji ho mimo jiné i pro odvahu a nápaditost. 60% (27.04.2014)

Měl jsem možnost být na testovací projekci v kině Atlas. Trochu jsem se bál, co na mě tuzemská kinematografie zase připraví, ale k svému nezměrnému překvapení jsem se bavil. Film je to sice megadivný a bez jediné sympatické postavy, ale já jsem se do toho nějakou záhadou dokázal dostat a užívat si to. Je trochu škoda, alespoň tedy pro mě, že vyvstanou otázky, ale odpovědi na ně nepřijdou. Kamera na jeden záběr ("jeden záběr") vůbec nepůsobí rušivě, naopak mi všechny ty přelety přišly docela zajímavé. V průběhu těch zhruba 90 minut mě napadaly nějaké paralely s Project X a jsou i teď s odstupem docela na místě. (27.04.2014)

Je obdivuhodné, že se někomu podařilo natočit něco tak náročného. Škoda je jen, že to dějově, ani herecky tolik nezaujme a film nudí až unudí. Beru to jen jako takovou filmovou zajímavost, kterou by měl každý vidět, alespoň kousek. Fandím tvůrcům k další práci, ovšem chtělo by to příště nějaký už opravdový fungující scénář. Hvězdu dávám za technologické zpracování a za píseň Michala Horáčka ♪♫ (20.10.2014)

V souvislosti s Hany se mi nabízí srovnání s jiným českým filmem a tím je Proč. I tady si budete klást onu otázku. Odpověď si nicméně každý musí najít sám (nebo se naopak rozhodnout ji nehledat). Z technického hlediska jde o výjimečný počin, který v české kinematografii zajímavě rozvíří vody. A vířit vody bude doufejme i námět filmu postaveném na otázkách, na které pro většinu není snadné hledat odpovědi. A film o kterém musíte přemýšlet je pořád tím nejlepším typem filmu. (30.04.2014)

Byl pozdní večer. Ne tak idylický, jak jej popisuje Mácha. Studující nesympatická inteligence a jeden nesympatický dealer se schází v kavárenském klubu, v němž jakýsi ambiciozní nesympatický psavec divadelních her předčítá nahlas svoji pseudointelektuální sračku, aby ostatní návštěvníci mohli přes sebe mluvit, vzájemně se překřikovat, vést spolu dialogy "jako ze života" a byl navozen pocit chaotické r(d)eprese, která snese všechno, včetně technických nedostatků. Nedostatek lásky v nočních ulicích se dá vynahradit násilím. A varování z rádia dá tušit, že se v ulicích strhne velký nepokoj. Ach, ti dnešní tvůrci to nemají lehké. Musí volit ojedinělé režijní prostředky, jak na sebe upozornit. Michal Samir se uchýlil k non-cut formě (film beze střihu), která je na jeho filmu tím nejzajímavějším. Je pozoruhodné sledovat, jak se kamera šikovně přemisťuje z jednoho stanoviště na druhé a zase zpět, i když osvětlovači a zvukaři by zasloužili, aby od násilníků taky schytali nějakou tu ťafku. Fajn, i v českých podmínkách lze natočit film formou, která sklízí ve světě ocenění. A kromě toho lze natočit film, který je po obsahové stránce a formě sdělení, naprosto prázdný, respektive dějově nešikovně posazený. Ano, je to tak. Většinou se totiž ve filmu vůbec, podotýkám VŮBEC, nic neděje. Kdyby se ve filmu nějak zajímavě plkalo, tak fajn, ale tady se plká tak nemožně uměle(cky), až to budí dojem, že režisér neví, kdy dát povel k tomu, aby film něčím oži(vi)l. Po otravných pasážích, kdy se z klubu na okamžik dostaneme do přilehlého parčíku, v němž marně čekáme, zda drogový dealer-pitomec ojede HANY Vagnerovou, ještě nahlédneme oknem do života manželského páru, tím jsou skuteční manželé Tomicová/Malý, se pak v závěru filmu dostaví hrstka násilných scén, které nesou punc opravdovosti. Jen je škoda, že přijdou až na poslední chvíli, následně působí ve filmu překotně až nepatřičně, tudíž užít si je, je prakticky nemožné, neboť práce osvětlovačů je natolik mrská, že si spoustu věcí musíte domyslet. Takže blije Schneiderová, jo, blije, kouří holka na záchodě cizince, ano, kouří, schytá to Karel Zima od běsnícího dealera, ano, schytá. Já to píšu, kdybyste to náhodou v tom mizerném osvětlení neidentifikovali, abyste nebyli o nejlepší momenty filmu připraveni. I přes sympaticky anarchisticky posazený závěr nesoucí se ve stylu dramatu "Proč", u mě film celkově nebodoval. První polovina je hrozná, nedá se na ní nic chválit, druhá dojem vylepší jen částečně. Režisér potenciál má, tohle má ale do divácky poutavého filmu daleko. 40% (21.12.2015)