Hany

Nechápu, proč po 72 nepřetržitých minutách přijde viditelný střih, který nás z párty přenese do kavárny. Že to ve skutečnosti bylo jinak, ponechme teď stranou. Část dialogů je tragédie, hlavně zpočátku, ale technicky je Hany český unikát. Viděl jsem jen jeden jiný film bez střihu, bylo to na Cinema Mundi 2013, a nedopadlo to dobře. Ačkoliv polovina postav byla zbytečných a možná jich tolik nemuselo ve filmu mluvit, sehranost celé scény mě postupně stále více fascinovala. Nejsem vyznavačem drog, ale měl jsem možnost pozorovat lidi na nich závislé a postava Jiřího tak není jen čůráčkem, ale naprosto precizně napsanou figurkou z více než reálného základu. Jiří Kocman tomuto filmu dominuje. (19.10.2014)

Film o devadesáti minutovém večeru několika lidí, který se snaží zaujmout převážně vizuální stránkou, která se tváří, že jde o souvislý hodinu a půl dlouhý záběr, který střídá postavy a několik metrů od sebe vzdálené lokality. Film je to absolutně o ničem a postavy nejen, že jsou špatné, ale ony jsou i extrémně nepříjemné a divák si po celou dobu přeje, aby se jim stalo něco opravdu nepříjemného, protože ať cokoliv řeknou, nebo udělají je to jedna velká, neúnosná křeč. Na druhou stranu hlavní nápad a celková režie a kamera je zajímavá i působivá zároveň. Ono střídání lokalit i postav je ladné a propracované, kamera je neustále v pohybu a nechybí ani "jeřábové" záběry. Za to si film zaslouží obrovské plus a pokud by tvůrci dostali kvalitní herce a scénář, mohli by stvořit něco, co by překračovalo standardní českou produkci. Takto se jedná o zajímavý tvůrčí záměr, zpracovávající něco nezajímavého až nepříjemného. (11.10.2014)

V květnu mají premiéru dva nové české filmy, přičemž jeden z nich rozhodně stojí za návštěvu kina... a Olmerův návrat jím (nejspíš) není. HANY není typický HEČ (Hezký Český Film), přestože jde o místy vtipnou podívanou se stylizovanými dialogy, za nimiž se ale skrývá dobře odposlouchaný způsob vyjadřování určitých generačních a třídních skupin. Je také formálně výlučným, ale rozhodně ne divácky nepřístupným dílem, jehož - s výjimkou epilogu - zdánlivá jednozáběrovost není tím největším náporem na udržení pozornosti. Rytmu je dosahováno jednak auditivními flashforwardy, které člení dění do jednotlivých aktů, jednak pečlivě načasovanými příchody nových postav (v první půlhodině jsou nové postavy uváděny na scénu zprvu po sedmi minutách) či variacemi stylu (přechod ze steadicamu na ruční kameru ve zlomovém okamžiku v první hodině, který je zároveň příkladem díky postprodukci "neviditelného" střihu). Překvapivě na pozornost náročnější je vyprávění s několika protagonisty, které střídá ohniska zájmu, je uskupeno do vzorců a má metafikční rozměr. Rozhodně ale nejde o nic nepřístupného, protože sebeuvědomělé pasáže jsou v tomto velmi návodné (pokud Foll v cameo roli hovoří o A - B - A1, jde zároveň o strukturu na sebe navazující trojice scén, kdy v první je spor mladého páru /A/, v druhé je odbočka ke starší generaci s vysvětlením /B/ a ve třetí se dostáváme k dalším partnerům v krizi /A1/). A zmiňovaný metafikční rozměr není nic, co by stíralo hranice mezi klasickým a uměleckým vyprávěním, pouze umožňuje významům volně putovat a nabývat nové podoby (symbolika hnijícího království je, doufám, více než jasná, že?). Epilog pak tne do živého, když ukáže, že postavy obývají uzavřený mikrokosmos, z kterého nejsou schopni vystoupit ani umělci, kteří na tento problém svými díly poukazují. Více v exkluzivní kritice. (27.04.2014)

Je obdivuhodné, že se někomu podařilo natočit něco tak náročného. Škoda je jen, že to dějově, ani herecky tolik nezaujme a film nudí až unudí. Beru to jen jako takovou filmovou zajímavost, kterou by měl každý vidět, alespoň kousek. Fandím tvůrcům k další práci, ovšem chtělo by to příště nějaký už opravdový fungující scénář. Hvězdu dávám za technologické zpracování a za píseň Michala Horáčka ♪♫ (20.10.2014)

Tahle forma nestřihů je dnes už úplně o ničem, kromě dokazování autorů sobě sama, že na to maj. Mě to ale neskutečně ruší a smutnou pravdou zůstává, že je oné formě vše podřízeno a na hercích je to prostě znát, ať se snažej, jak chtěj. Navíc tam jsou digitální zásahy, takže nakonec je to stejně trochu lež. Zajímalo by mě taky, kdyby autoři měli po ruce opravdu dobrý scénář, jestli by pořád experimentovali se střihem. (19.10.2014)