Hany

Ve zřetelné unikavosti a pomíjivosti mi Hany nakonec celkem imponují a to i přesto to, že to není úplně dramaturgicky průrazné na rovině motivací postav. Veskrze jsem rád, že je to takhle prázdné; konečně to nevypadá jako prachsprostá sázka na jistotu, ale skutečně suverénní tvůrčí rozhodnutí. Kdoví, jestli tomu nepřidal jen důraz na plzeňské ulice a tím pádem i nemožnost postav se z obklíčení městem (a tudíž ze své škatulky) vymanit. Věřím v záměr aneb zase projednou české guilty pleasure. (14.11.2015)

Kreténistické postavy, prázdné dialogy a v podstatě ne-existující děj. Jenže ono to ani nevadí, i tak jsem se bavil, má to atmosféru (noční Plzeň!), hrozně zábavné střípky divných existencí (čtení na literárním večeru, na programu Markýz de Smutek!), což v kombinaci s natáčením na jeden zátah (i když v reálu je jich víc) působí svěže a zajímavě. Hledat tu nějaké pokusy o "generační výpověď" nebo hluboký art je zbytečné, já se bavil, víc nechci. Howgh. (22.02.2015)

Prázdná prázdnota nevypovídající o ničem, ani o prázdnotě samé. Jestli tohle má být pokus diagnostikovat generační frustraci, vzniklo jen hezky nasnímané generační klišé. Scénáristické cvičení s mizerně vybudovanými charaktery, nezajímavě stagnujícími situacemi, které ani při snímání na jeden (tři) zátah(y) nevytvářejí dojem fluidnosti času a prostoru, ale spíš rozpačitého těkání od detailu k detailu a odtud k bezradně zacyklenému celku. Přirozenost hovoru neustále sráží to, že postavy vedle všedního blábolení zdůrazňují i nošení masek a exhibicionistické zakrývání vlastní bezvýznamnosti (je to místy tak úporně doslovné, až to působí naprosto nerealisticky). Podstata frustrace a agresivity tu nejspíš nezáměrně vystupuje jako něco, čeho se tvůrci zpoza bezpeční kavárenských výloh skrytě obávají, ale nejsou schopni tomu dát smysluplný tvar a motivaci. Při odkazu Samira na London Riots se mi ve vztahu k Hany vybavuje výsměšný refrén destrukční symfonie londýnského rappera Plana B: "Oiy! I said Oiy! / What you looking at you little rich boy! / We're poor 'round here, run home and lock your door / don't come 'round here no more, you could get robbed for." Od nejmladší generace bych čekal radikálnost, dráždivost, podvratnost, ne pohodlné neobjevné stereotypy. To si fakt můžu jít dřepnout do Hany Bany a tupě čumět na ulici, kde se už roky děje to samé prázdné, nepodstatné, zato notně uřvané nic. Dvě za odvahu zkusit točit jinak a celkem působivou Žiaranovu kameru. [40%] (28.04.2014)

Český Birdman - ale jen tím, že vystihuje, jak hluboko je česká kinematografie pod světem. Mohl bych tak jako ostatní snaživě přičítat hvězdy, protože technická stránka nebo entuziasmus a formální ambicióznost jsou opravdu hodné úcty. Ale to bohužel nic nemění na tom, že Hany jsou bohapustě prázdným, blábolivým utrpením, které koncept naplnily podobně jako svého času Krysař. Katastrofa. Generační refelexe ale tam přeci jen je: Tak jako jsou postavy vesměs jen narcistními kecálky, kteří ze sebe chrlí emocionální i verbální skelnou vatu, tak... tak ani tvůrci toho mnoho smysluplného neřekli. (25.01.2015)

Když jsem tak poslouchal ty dialogy týnejdžrů (no i když vlastně né všichni tam byli mláďata - Vágnerové táhne přes třicku a Schneiderová je dokonce mamča za čtyřicítkou!) vzpomněl jsem si tak nějak na Indiánské léto. Také tam mladí mleli o ničem ačkoliv pro ně to byly v ten moment ty nejdůležitější diskuse na světě. A uvědomil jsem si, že už jsem asi krapet starej na tenhle typ filmů. Vše se odehrává jedném noci a vše se točí prakticky kolem celého jednoho bloku domů odkud kamera odlétá a zase se vrací. V tom prostoru se nachází různá individua, kterým se mi nechce říkat hrdinové...S úsvitem a prvním švitořením kosáků a rorýsů film končí. A skoro to vypadá že v Plzni je hustá koncentrace magorů na jeden čtvereční metr. Z těch příběhů individuí mne nezaujal ani jeden, spíše jsem se nechal volně unášet s tou zajímavou kamerou a tím teplým letním večerem po kterém se mi teď v hnusném lednu fakt zastesklo. Můry narážející do okenních skel či pouličních lamp by mi vůbec nevadily. Zaujala též hudba talentovaného Borise Carloffa. To ale bylo tak vše. Snaha udělat jiný film se povedla tak trochu. Ano bylo to jiné, snad místy i zajímavé, ale nesedlo mi to. Dávám dva střiky. * * (21.01.2015)