Poslední cyklista

Tohle skutečně točil ten stejný Svoboda, který režíroval Skalpel, prosím a Udělení milosti se zamítá? Melodramatické, šablonovité a kýčovité dvoudílné televizní dílko se mohlo opřít o celkem slušný námět. Jenže místo toho se zapřelo o citově vyděračský a hlavně velmi plytký scénář. Herecké výkony bohužel také odpovídají dnešnímu českému standardu. Za pozitivum snad lze považovat pouze to, že ze Štěpána necáká přes obrazovku pot až do osmé řady, jako v divadle. Ale zpět k samotnému filmu. Možná bych se přenesla i přes telenovelové zpracování, protože dojem z něj mi dokázala vynahradit hudba. Ale nepřenesu se přes první z obou happy endů. Je známo, že dějiny píší platící vítězové. Ale zajít až tak daleko, aby vlak musel dojet zrovna do Třemošné a tudíž ho museli objevit hoši z US Army, to je celkem velká síla. Už mám dost té manipulace, že Československo osvobodili Američané. Odmítám to přijmout, silně totiž pochybuji, že by se hrdí Amíci byli ochotni navléknout do sovětských uniforem a hovořit rusky, aby nebylo poznat, že naše území osvobodili oni. Do roku 1989 nás osvobodili jen a jen Rusové, nyní jen a jen Američané. Už to lhaní začíná být nudné. (15.05.2014)

Pro mě jako historika toto téma je velice zajímavé. Nebál bych se promítnout část tohoto filmu i ve školách. V Terezíně i Osvětimi jsem byl a dokonce jsem si vyslechl tématické přednášky. Proto samozřejmě vidím pár historických nedostatků, ale celkové vyznění tohoto vážného tématu shledávám velice kladně. Je zde zachycen okamžik, kdy židovská komunita musí být označena hvězdou, musí se přizpůsobovat okolí. Také stěhování do Terezína a v poslední části filmu i realita Osvětimi a celkové osvobození. Přesto je celková stopáž snímku poměrně dlouhá a vyrovnanost napětí a scény dvou dílů nevyrovnaná. Scénář a námět by se dal zpracovat ještě lépe. (04.06.2014)

Díl prvý: Tak se nám v čt rozhodli, že když uspěl na plátnech protektor s kombinací druhá světová - koncentráky - bicykl, tak to bude fungovat i tady, byť tu žádný reálný bicykl není. Jenže.. Kdyby ono to nebyl tak hnusně patetické, klišoidní a citopudné, vždyť prvních (a zcela zbytečných) dvacet minut je jenom o tom, že si někde hrají a povídají děti! Je to hnus, za prvé se to totiž snaží být dost výraznym citovým vydíráním, které naštěstí bez tak nefunguje a za druhé do ukazuje, že délka je hrozně natahovaná, půlka záběrů je prostě zcela zbytečná a hrozně nudná, navíc v nich postavy vyluzují hrozně divné dialogy, aneb když se zjeví věta "proč maminka brečí?" je to už jen a jen směšné, nic víc, navíc i herci hrají poněkud podivně a začátek se sirotčincem je asi tak originální, jako pořídit si zlatýho labradora, nebo pokusit se vynalézt způsob komunikování na delší vzdálenosti po té, co jste poprvé viděli telefon. Nudné, dialogově hloupé, neskutečně natahované. (06.05.2014)

Musí se to posuzovat jako televizní film, protože jako klasický kinofilm by to rozhodně neobstálo. Pokud se od tohoto odprostíte, tak výsledek na poměry panující v našich televizních kruzích vůbec není špatný. Výprava je obdivuhodná, herecké obsazení se až na výjimky taky vydařilo. Scénář je místy poněkud nekozistentní a vláčný, ale budiž. První část kupodivu šlape lépe než druhá, ve které to skřípalo o něco víc. Závěrečný přesun Židů by zasloužil nějaké podrobnější vysvětlení alespoň prostřednictvím titulků, protože mnozí diváci nevědí odkud kam jeli atd. Tato část, která měla být pravděpodobně tou emočně nejsilnější, mi přišla jako "nejhůře" propracovaná... A ještě taková poznámka mimo: Marta Vančurová by si zasloužila nějakou pěknou roli, stále má co nabídnout. (11.05.2014)

Po Pianistovi, Schindlerovu seznamu, Chlapci v pruhovaném pyžamu ... je velká odvaha natočit v dnešní době film o židovké rodině, transportu, ghetu. Natočit ho navíc tak, aby přinesl něco nového. Tomáši Töpferovi se to kupodivu podařilo. Velkou předností, ale i slabinou je vlastní scénář. Je pár věcí, které by se daly vytknout, ale zaměřím se zcela vědomně na přednosti. Snímek má to, co se v jiných živovských filmech nevidí a to je atmosféra židovské rodiny. Obřady, zpěvy, tradice, soudržnost židovské obce, to všechno tu díky prvnímu dílu máme. V druhém dílu zazní podstatná část opery Brundibár, oba díly jsou prokládány židovskými zpěvy. Velkou předností příběhu je téma získaného židovství. Adoptovaná holčička se stává židovkou díky své rodině. To pouto je natolik silné, že odmítne záchranu - poprvé, když má odjet s příbuznými, ale nechce opustit rodiče, podruhé v Terezíně ze stejného důvodu. Přesto jako jediná z rodiny je zachráněna. Protažení do současnosti je silnější než u Schindlerova seznamu. Přiznávám se, že mne v poslední době Tomáš Töpfer podruhé příjemně překvapil - poprvé v Čapkových kapsách v roli lékaře a jako režisér a scénárista u tohoto filmu. A příjemně překvapena jsem vždy ráda! (05.05.2014)