Postel

"Pane Bože odpusť mi, nevěděl jsem, že jsi ŽENA!"                                                                                                             Maminka mi vždycky říkala, že se prostě v posteli jíst nemá. A že se nemají koláče pojídat na noc. Člověk by na to mohl šeredně doplatit. To bychom to pak museli odpískat! Jenže jednou se začít musí. A co je přáním každé pořádné ženy? Skutečnej opravdovej chlap. Maskulinum mutantus. Osamělý soliter ve světě ženském. Tělocvikář s koulemi pod paží. Ale co, chlap tady není od toho, aby ženskou chápal. A čím si vlastně můžeme být jisti? Je lepší býti ženou v přechodu než-li mužem přechodným?                                                                                                                                                                 "Člověk si opravdu často myslí, že ten poslední únik je únikem absolutním." (23.02.2015)

"Důležitej je začátek. Já třeba řeknu: Ještě jednou cekni a máš ji! - To žádná nevydrží a ty seš pak v právu. Ono se říká, že nemáš jít rovnou na ksicht, ale to já neuznávám, i když je fakt, že jí vždycky dovolím sundat si alespoň brejle. Pak jí čapnu a zleva, zprava! A ještě budeš kecat, ještě budeš kecat? Ne? Natáhnu ti jí, že se posereš! A hovno, druhý hovno! A ještě nějaký žvásty? Budou, nebudou? A žádný sraní, žádný sraní se starou paní!" (26.05.2009)

Vidět tenhle film v dobrém kině je filmovou lahůdkou. Skvělý obraz i zvuk. A je dobré být asi i muž....i když nic proti ženám.....je to nepochybně mimořádný film. Asi jediný důstojný pokračovatel nové vlny šedesátých let. Ve filmu zazní spousta mouder nebo alespoň podnětů k zamyšlení. Zajímavá je teorie degenerace mužského světa, opravdoví muži vymírají a nahrazují je muži přechodní. Ženy pak systematicky likvidují ve svých manželích poslední stopy chlapství, aby ho pak hledaly v romantických knihách a filmech.... a další a další zajímavé myšlenky. Nadčasový a převratný snímek. 90% (11.02.2010)

5* Je mi líto, že tento film zapadl mezi mnoha jinými a při tom podle mě patří mezi to nejlepší a nejoriginálnější, co u nás vzniklo po revoluci. Chápu, že jsem v tom názoru ojedinělý, ale myslím, že v originálnosti mám velkou pravdu. Rozhodně běžného diváka musím varovat, že to není přímo film určený pro něho a mnohem víc si ho užije ten, koho baví artovější kousky s intelektuálnější zábavou. Co se týče humoru, tak toho jsem si tam užil až až a navíc je tam dost toho mého oblíbeného absurdního i černého. Herecky taky překvapí, protože v obsazení se téměř nenajde vyloženě známá tvář a jde především o divadelní herce. Za sebe musím filmu dát i po zopakování plný počet hvězd a rád se k němu zase vrátím a budu doufat, že se časem jeho celkové hodnocení bude jen zvedat. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2AB /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX)    (06.09.2022)

Budu se opakovat, a znovu napíšu to samé co jsem už napsal k filmu Bellflower. To že ženy chtějí po mužích dva vzájemně se vylučující vzory chování, je sice smutné, ale ve výsledku tím trpí především ony. Tolik k filosofické složce snímku. Z formálního hlediska mě zaujal mnohem více. Skvělá kamera, zvuk, a zvláštní pocit neodbytného realismu, a to navzdory (nebo možná díky) černobílému obrazu. To jsou hlavní trumfy, jimž se může Postel pochlubit. A aby toho nebylo málo, tak scénář sem tam sympaticky pomrkává velice inteligentním a vytříbeným humorem. Oskar Reif natočil svébytné dílo, z něhož už při letmém seznámení čiší hloubka a obrovská invence. Když už nic, tak si pusťte nezapomenutelnou scénku z fotbalového kotle. http://www.youtube.com/watch?v=EOx9Zj8mE80 (14.04.2014)