Postel

Film Postel Oskara Reifa na první pohled zaujme vizuální pečlivostí. Dbá se s nadšením na čistotu obrazu, není zde místo na rozptylování zbytečnostmi a každý detail i drobnost má svůj předem určený význam. Devadesátá léta nebyla ještě znetvořena politicko-společenskou korektností, v současné hysterii všemožných rovnostářských bojůvek za "spravedlnost" může být film napaden z mužského šovinismu. Ve skutečnosti je film jízlivou odpovědí popudlivosti extrémního feminismu. Oskar Reif důvtipně odhaluje mužský postoj v nepřehlednosti a rozpolcenosti uprostřed všemožných ženských snah o prosazení jejich vnímání života za jedinou pravdivou tvář světa. S cynickým úsměškem si vychutnává rozpor mezi romantickým idealismem i realistickou nepříčetností světa žen. Viníkem není muž, nýbrž hysterická obrana rozmanitě zanedbatelných demokratických hodnot moderní prosperující společnosti. Všeobecné naléhání politicko-společenské korektnosti naše životy hyzdí mnohem důkladněji, než leckterý muž primitivní. Oskar Reif si zaslouží uznání, my jeho upřímnost. Hlavní postavou feministicky nekorektního a symbolického příběhu je Luboš Urna (pozoruhodný Michal Przebinda, jako malý Martin Stavěl), tělocvikář v zajetí ženského světa. Snaží se naslouchat a porozumět, a přesto ho každý dobře míněný pokus o přiblížení dostává do stále výraznější izolace, smutku a zmatení. Je ovlivňován, vláčen, zastrašován, vstřícnost je haněna, urážena a se zadostiučiněním také znásilňována a vražděna. Ženami tolik oceňovaný "skutečný" muž je nedostatkovým zbožím, neboť podstata feministického směrování je s tímto pojmem v neustálém konfliktu. Hlavní ženskou postavou je Olga (velmi zajímavá Stanislava Jachnická), Lubošova manželka, ve standardizované podobě vyčpělého partnerského vztahu trucu, vzdoru, ponižování a trestu. Důležitou symbolickou postavou je Lubošova babička (dobrá Sylva Langová), nejhlasitější zastánce skutečných mužů s charismatem a neústupnou hrdostí. Ale kdo je bez viny? Mezi výrazné ženské postavy patří Lubošova matka Věra (zajímavá Jana Hrušková), okouzlená teatrálním patosem a pózou, dále víceznačný symbol Těreškovová a doktorka Gregorová (šarmantní Marcela Gajdová), vůdkyně feministické hysterie a soudkyně mužské zvrhlosti (zajímavá Ludmila Vlášková) a Lubošovo poslední zvonění Erži (Kamila Valůšková). Z výraznějších mužských postav zaujme Lubošův strohý dědeček Eduard (příjemný Jiří Hasil), svobodomyslný Lubošův otec a charakterní herec gest Gustav (zajímavý Josef Kundera), pravověrný komunista a sklerotický strýc Váša (zajímavý Jiří Děd) a Lubošův prostodušší a zbabělejší kamarád Leopold (velmi zajímavý Jan Dvořák). Z dalších postav: Věřina starší sestra Marie (Jaroslava Vysloužilová), Lubošova dospívající dcera Hanička (Antonie Fischerová), Lubošova malá a bezelstná dcerka Petruška (zajímavá Dominika Kafuňkova), slepý rodinný přítel pan Vítek (František Hájek), nepříliš trpělivý Lubošův strýc Karel (Bohuslav Ličman), Vášova překvapená manželka (Věra Kalendová), Leopoldova manželka Zdena (Hana Seidlová), Lubošovy první dívčí známosti Bětka (Hana Jakrlová), Andrea (Eva Kafuňková) a Lucie (Jaroslava Fusová), stále vězněný stařec (Milan Pakosta), Leopoldova mladá a bezstarostná milenka Tereza (zajímavá Jitka Andělová), všeříkající Bůh (Liliana Malkina), malý pokoušející cikánek (Jan Buchla), či slavný fotbalista a Lubošův nemluvný obhájce Andrej (Andrej Kvašňák). Oskar Reif ukázal, že má koule a s cynickou rozšafností předkládá svou odpověď zmatečnému chvění ženských tužeb a nekompromisního odsuzování. Všechny moderní ismy mají své hranice, ale ve spojitosti s politicko-společenskou korektností jsou meze deformovány a nenávratně poškozeny. Pochopení je cenné, pokud o něj stojí obě strany. Postel je výjimečný filmařský počin, nepodává řešení, nýbrž svůj pohled a dráždivé postřehy na rozporuplnost samotného základu feministické psychózy. Vzpoura je řešením! (01.12.2017) (menej) (viac)