Halimina cesta

Nečekaně silná záležitost. I když jsou odsouzeni žít život podle pravidel někoho jiného, drží si své rodinné "štěstí". Navzdory všemu - otrocké víře, rozdělující vše kolem nich, beznadějným vyhlídkám svého národa či zoufalému vzteku. Jsou zde i naděje a s nimi možnost začít znovu, bez minulosti - jde to vůbec? Naprosto excelentní režie a způsob vyprávění posouvá film na světovou úroveň. Vše potvrzuje fantastický závěr odhalující dlouho nevyřčenou pravdu - Slavo a jeho poslední panák - neuvěřitelně silná scéna, podpořená vynikající hudbou, jenž provází celý film a umocňuje silnou atmosféru, mající v sobě jak pietní vážnost, tak křičící obžalobu všech, kteří se na této nelidské genocidě podíleli. Balkán jede! (Challenge Tour 2015) (18.04.2015)

Ako človeka bez vierovyznania ma rozčuľuje láska, porozumenie, obetavosť, spolupatričnosť a ďalšie pozitívne vlastnosti, ktoré hlásajú náboženstvá a živočíšna nenávisť k inovercom, ktorú živia ich cirkevníci. A ako sú miesta styku zemských platní oblasťou zemetrasení a aktívnej sopečnej činnosti, tak sú miesta styku rôznych náboženstiev oblasťami násilia, krviprelievania a vojen. Dobre nekončieva iba láska potomkov znepriatelených rodov Montekov a Capuletov, ale ani láska kresťana a moslimky. Je priam neuveriteľné koľko energie sa vynakladá na to, aby náboženské komunity ostali homogénne. Takže film, ktorý hľadí na miesto kontaktu a premiešania dvoch náboženstiev očami osudov prostých ľudí ma zaujal iba čiastočne. Sú to problémy s ktorými sa nestotožňujem a môj nezainteresovaný pohľad mi neumožňuje prideliť viac ako tri hviezdičky. (03.05.2015)

Balkánci tento, poměrně náročný příběh na pochopení, natočili tak syrově a nekompromisně, až mi bylo těžko na něj koukat a ke konci ho vůbec dokoukat. Halimina cesta totiž poukazuje na skutečnost, se kterou v současné době zápolí prakticky celá Evropa - setkání Muslimky a Křesťana, které tu zachází do takových krajností, až se jim narodí dítě. Jednání a chování okolí je pak poměrně brutální, což dokazuje, že to, s čím dnešní Evropa zápolí, Balkánci měli na talíři už před pradávnem a nikdy to nedělalo dobrotu. Škoda jen, že z filmu mi vlivem deprese bylo spíš zle, než abych si z něj něco odnesl. Závěr pak byl logickým vyústěním zklamaných lidí na dně. Smutný, realistický a těžce depresivní film. (26.02.2015)

Musím se přiznat, že ze začátku mně styl vyprávění připadal hodně kostrbatý. Střídání současnosti a minulosti, tomu já všeobecně moc neholduji, natož když ty flashbacky jsou v postatě na sebe nenavazující scény, které slouží jen jako příběhová či emotivní podpora dějové linky ze současnosti. Od začátku je však příběh velmi poutavý a tak jsem se do Halminy celkem bez problému dostal a odměnou mně byla závěrečná třetina, která má v sobě hned několik scén, který jsou fakt těžkej masox. Za velmi vydařené považuji, že tvůrci v těch srdcově nejintimnějších scénách na diváka nevytáhli žádný hudební motiv, ani tuny dialogů, ale vystačili si třeba z pohlazením konečků vlasů, nebo ramene, to bylo fakt udělaný moc hezky a o to větší mletý, ze mě ten film udělal. Jen abych ještě zvýšil sílu příběhu, nevybavuji si moc filmů, kde během dvaceti minut se najdou hned dvě scény u kterých mě bylo do breku. (22.02.2015)

Už dlouho mě žádný film tak nedojal. Ti lidé tam žili spolu tisíce let. Někdo je však záměrně rozeštvával, rozpoutal a živil mezi nimi občanskou válku, která přinesla tisíce tragédií, jaké popisuje tento film. Někdo, za koho se znovu hluboce stydím, jásal nad jejich humanitárním bombardováním a zvěrstvy, které se tam děly. Film je nesmírně hluboký a raní přímo do srdce. (13.12.2014)