Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec

Zajímavý film, o kterém nevím, co si mám myslet. Ze začátku jsem z něj nebyl nijak odvázaný, ale postupem času mě začal pohlcovat. Určitě na tom měla velký podíl podmanivá hudba a skvělá kamera. Jak běžely minuty, tak mě to čím dál víc přitahovalo. Mám zálibu v patologických vlastnostech lidí. V bezúčelné brutalitě a násilí. Film mě stejnou mírou odpuzoval a přitahoval. Myslím, že Peter Greenaway taky nebude podle společenských měřítek zrovna psychicky v pořádku. (03.08.2014)

Hédonismus a žravost z obrazů nizozemských mistrů se mísí s tragickou love-story v intencích oblíbených témat malířství italského. Tento pastiš evropské umělecké tradice propojuje Greenaway s tradicí divadelní a do několika málo kulis umisťuje gurmánský danse macabre osudově se točící kolem čtyř titulních postav z názvu filmu. Opět těžko analyzovatelný filmový zážitek postavený na obrazové poezii a absurdní atmosféře, který v mnoha ohledech připomíná tvorbu dalšího britského filmového manýristy Dereka Jarmana. A jako nášup jedna z nejpůsobivějších metafor bolestí lásky: milenci unikají v dodávce naplněné až po okraj zoufale zkažený masem... (09.10.2008)

Fantastická výtvarná kompozice s každou vteřinou plnou desítek detailů, které do sebe funkčně i vizuálně zapadají. Hostina pro smysly, ale už nikoli pro duši. Hostina místy hodně zlá a málo lidská. Možná zrcadlo pro ty, kteří propadli filmovému chtíči stejně jako zloděj gurmánství. A není závěrečná scéna nejen trestem pro zloděje, ale současně i pro diváka, který ještě tak úplně neztratil povědomí o tom, co je lidské? (02.02.2007)

Tak takové dilema ohledně hodnocení jsem snad ještě neměl. Na jednu stranu má film krásnou a netradiční stylizaci, zajímavé kostými a excelentní herecké výkony v čele s ujetým Gambonem, který sype z rukávu jednu hlášku za druhou a jeho nekonečné monology dokázaly nějak záhadně udržet mou pozornost, ovšem na druhou stranu se nemusíme ani nijak zamýšlet, aby nám po chvíli došlo, že ten příběh je strašně stupidní a absurdní. Přišlo mi to trochu jako nějaká Shakepearovská tragédie s moderními hrdiny a dialogy o jídle a sexu namísto o zbožnosti a pomstě. A nebýt toho, že tam padla zmínka o Hitlerovi a Churchillovi, ani bych nepoznal, v jakém období se děj odehrává. Kdyby to režíroval David Lynch, byl by z toho jasný král WTF filmů a já bych dával maximálně jednu hvězdu za herce, ale takhle to je velmi působivá podívaná, jejíž umělecká stránka má své velké kouzlo, ovšem na každého předem nepřipraveného diváka má asi zcela jiný účinek. U mě je to nakonec přesně mezi 3 a 4*. (03.02.2013)

Kuře a'la reine Marie, ústřice v omáčce Mornay, pařížská žabí stehýnka. Je-li jídlo rozkoší, obžerství je hříchem. Vznešená jména, cinkání falešných příborů, vrásky a drahé látky. Obrazy rituálů a kulis přípravy pokrmů, kladení na stůl a jezení. Zřetelné popisy povrchů čitelně odkazující na vnitřní zkaženost (už jen ten název zavání). Doslovnost začíná požírat dvojakost. Zrovna, když se mě někdo snaží opít rohlíkem, dochází mi pivo. Uražena odcházím. (22.10.2010)