Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec

Hédonismus a žravost z obrazů nizozemských mistrů se mísí s tragickou love-story v intencích oblíbených témat malířství italského. Tento pastiš evropské umělecké tradice propojuje Greenaway s tradicí divadelní a do několika málo kulis umisťuje gurmánský danse macabre osudově se točící kolem čtyř titulních postav z názvu filmu. Opět těžko analyzovatelný filmový zážitek postavený na obrazové poezii a absurdní atmosféře, který v mnoha ohledech připomíná tvorbu dalšího britského filmového manýristy Dereka Jarmana. A jako nášup jedna z nejpůsobivějších metafor bolestí lásky: milenci unikají v dodávce naplněné až po okraj zoufale zkažený masem... (09.10.2008)

Po predchozich 2 filmech jsem dal Greenawayovi ultimatum - jestli me i po treti bude nudit artem a ukaze mi penis, tak u me konci. A co udela Greenaway? Zacne me nudit uz v prvnich 5ti minutach a pero na me jako naschval vytahne hned v prvni scene a jeste toho cloveka pomaze hovnama. K tomu Tim Roth blijici musle, sex sceny seschle Helen Mirren, odbarvene vykastrovane pistici cosi a odpudive prase, ktere non-stop mele hovadiny prisernym britskym prizvukem. Vysledek je jasny - Greenaway u me skoncil. Art neart - 1 hvezda za uzasnou hudbu Michaela Nymana a druha za finale. 4/10 (24.02.2012)

Štýlový a estetický, zároveň dekadentný a zvrátený exkurz do sveta pseudomorálky a konzumnej spoločnosti. Svojim vyznením mi pripomenul Veľkú Žranicu, ale v tomto prípade je ten filozofický backround oveľa silnejší...Film, ktorý ostane v pamäti a nielen vďaka nezabudnutelnej geniálnej poslednej scéne (a vôbec mi nevadílo, že je to tak trochu hra na efekt)... (07.12.2007)

Kuře a'la reine Marie, ústřice v omáčce Mornay, pařížská žabí stehýnka. Je-li jídlo rozkoší, obžerství je hříchem. Vznešená jména, cinkání falešných příborů, vrásky a drahé látky. Obrazy rituálů a kulis přípravy pokrmů, kladení na stůl a jezení. Zřetelné popisy povrchů čitelně odkazující na vnitřní zkaženost (už jen ten název zavání). Doslovnost začíná požírat dvojakost. Zrovna, když se mě někdo snaží opít rohlíkem, dochází mi pivo. Uražena odcházím. (22.10.2010)

Surrealné, ale vůbec ne milé…Konotativní propojení scén aranžovaných do jednotlivých obrazů vycházející z viditelné inspirace Caravaggiem, působí ve výsledku dosti odpudivě. Byť je vizuální stylizace v řadě scén velmi působivá není podepřená kvalitnějším příběhem. Tudíž se z divadelně pojatého světa, sestávajícího se zejména z restauračního prostředí a kopulačních aktů na několik způsobů, stává požitkářské bludiště, ve kterém zabloudil sám autor ale i divák na něhož se valí smrdutý zápach zkaženosti ze všech stran. DODATEK: ukázalo se, že se mi tahle hříčka jen tak z hlavy nevytratila, tudíž si zaslouží ještě jednu šanci. Rozhodně by tento film neměl minout žádného správného knihovníka :) (14.06.2009)