Zahrada slov

Před dvěmi lety naprostá posedlost anime, záhy přišlo vystřízlivění, dnes mě ten žánr v podstatě vůbec nezajimá (a nikdo zajímavý vlastně ani netočí), ještě se podívám na nového Šinkaje, Hosodu a mladého Mijazakiho a to je asi tak všechno. U 5 cm/s jsem byl fascinován, Children Who Chase Lost Voices from Deep Below mě neskutečně nudilo a tohle mě nechává vyloženě chladným. Japonci budou nadšení, milovníci filmové animace taky, filmový fanoušci ne (teda kromě otaku). Děj děcka. Chybí tomu jakékoliv zvraty, nějaký vývoj, psychologie postav (řev za nahlédnutí do nitra nepovažuju). A ten závěr? Zatracená japonská melancholie. (25.06.2013)

Již od svého prvního kraťasu "Other Worlds" vlastně Makoto Šinkai opakovaně ztvárňuje v zásadě totožný příběh pouze pokaždé v jiném žánrovém rámci a se stále dokonalejší animací. V tomto ohledu je jeho nejnovější počin také vpravdě vyvrcholením jeho dosavadní kariéry. Především co do animace už Šinkaiova vlastnoručně rozvíjená technika dosáhla úrovně až fotografického hyperrealismu. Neskutečně propracované efekty měnícího se světla a počasí už působí jak (optickými či postprodukčními) filtry upravené záběry reálného prostředí. „Zahrada slov“ pak v této úchvatné formě přináší citlivou romanci o mnohoznačném vztahu do sebe uzavřeného studenta a mladé ženy, kterou potkává během deštivých dní v parku. Vyprávění se pak nese v klasickém Šinkaiově stylu přes potlačované emoce, hutné imprese obyčejných okamžiků a detaily každodennosti. Namísto předchozích filmů se ale tvůrce zcela zřekl fantaskních motivů a předkládá ryze civilní romanci. Snímek pak vykazuje překvapivě mnoho styčných bodů s neprávem méně známým filmem studia Ghibli "Whisper of the Heart" – od zaměření na rukodělné řemeslo, důkladné vykreslení lokální atmosféry reálného prostředí až po dílčí peripetie vztahu, kde si oba protagonisté k sobě dlouho hledají cestu a následně musejí přečkat dlouhé odloučení, které ale o to více prohloubí jejich city. Bohužel na rozdíl od geniálního Mijazakiho scénáře tentokrát sledujeme naopak schematicky slabou hrdinku, kterou musí v klíčových chvílích k činu popostrčit hrdina, ale také namísto sebevědomých postav vlastně jen další emocionálně a osobnostně nestabilní figury zmítané svými pocity a svým okolím. (23.08.2014)

Zahrada slov neměla tak silnou atmosféru a příběh jako 5 centimetrů za sekundu. Příběh oproti tomuto filmu postrádal větší hloubku. Konec mě nechal chladným, podle mě byl až moc přehnaný. Animace ovšem opět překrásná, stejně tak jako velký prostor pro detail. Celkový dojem 70% -čtyři hvězdičky jsou moc, tři zase málo. (20.05.2019)

Šinkaiova devíza ve stopro deštivém hávu nádherné zahrady v ultra realistické animaci. Tak přesné, že jsem našel na mapách adresu čtvrtě snímaného mrakodrapu a přilehlého parku s altánkem. Shinjuku Gyoen - National Garden. Na náš středoevropský mentál ke konci možná až příliš sentimentální, avšak pro Japonce osvobozující přiznání svých niterných, nešťastných pocitů. 70% (21.09.2023)

Krátký, ale o to krásnější a propracovanější film plný melancholie a emocí. Přímo omračující vizuální stránka je perfektně doplněna o příjemnou hudbu a zajímavé charaktery, které snad ani nejde nemít rád. Režisér Makoto Shinkai a studio CoMix Wave mě začínají opravdu zajímat, protože tohle je po Kumo no Mukou, Yakusoku no Basho už druhý naprosto perfektní film, který jsem od nich viděl a to mě ještě čeká několik velmi zajímavých kousků... Zahrada slov je rozhodně něco, co byste si neměli nechat ujít. - 100% (28.05.2016)