Briliantová ruka

1/10 Úřednícký "podpantofel" je shodou nešťastných náhod v průběhu dovolenkové návštěvy orientálních krajů proti své vůli zatažen do podniku zlotřilých pašeráků zlata a diamantů. Do sádry kolem jeho zhmožděné ruky je uschováno velké množství cenností, které chce banda po jejich převezení do Sovětského svazu získat zpět. Protože hlavní hrdina je moula (ostatně jako téměř všichni, co se objeví před kamerou - včetně milicionářů a padouchů) otevírá se celá plejáda plánů a situací, které by některé z diváků snad mohly pobízet do smíchu, což mně ve většině případů obcházelo - i když našlo se pár momentů - titulkování herců: hrají, dále, hrají, také hrají, v neposlední řadě - mezititulky: konec prvního dílu, československá tatra 603 jako exotické orientální auto, chůze po vodě. Hlášky: Viděl jsi Lorenovou? Pil jsi Colu? Jak chutná? Možná tento druh prvoplánového humoru oslovil italské tvůrce a byl předobrazem Fantozziho - mě to nesedlo. Když někde stačí k výbuchu smíchu pitvořící se obličej hlavního hrdiny, strejda nikdy nesundávající rádiovku nebo kopnutí do nejchoulostivějších mužských partií...to že vyhrálo na konci 90. let titul nejlepší ruské komedie století? Mám strach vidět ty méně úspěšné - tady byla aspoň polonahá slečna (17.05.2008)

Jeden z vůbec nejpopulárnějších sovětských filmů, který jen v kinech Sovětského svazu vidělo více než 70 milionů diváků. Když se podíváte na Wikipedii najdete zde spoustu zlidovělých hlášek, interpretaci protisovětských poselství filmu a písní (výborná Песня про зайцев). Podobné popularitě se v Rusku těší i novější film Джентльмены удачи, který má i podobnou zápletku a bohužel i podobně ztrácí na zážitku, pokud nerozumíte rusky a jste odkázani jen na titulky. Myslím, že Бриллиантовая рука je ještě víc závislá na kontextu doby, spousta vtipů vychází z cesty do zahraničí a dobové sovětské reality (alkoholismus, vtip s Kolymou, „naši lidé nejezdí do pekárny taxíkem“, „domovní důvěrník, nejlepší přítel člověka“ a další), které nám už dnes tolik neříkají. (10.07.2009)

Dva moji milí ruští herci, které zrovna nemusím v jednom filmu - z Nikulina se mi zvedal žaludek už v Podařených kvítkách a Mironov s modrou maskarou taky nepatří mezi můj top (ale s líčením je na tom líp než Člověk obojživelník). Co si počít? Jasně, je to krásný ruský boršč, kde jsou ingredience známé, značně provařené a ozkoušené ... ale furt to má dobrou chuť (kosti propagandy vytáhnout ven, aby neuvízly v krku). "Voloďo, máš mě rád?" "Ano." "Tak já tě kousnu." "Si kousni." "..." "Hej, lidi na nás koukají." O jednu láhev vodky lepší než Neuvěřitelná dobrodružství Italů v Rusku. A o pár lahví (ehm, sudíček) horší než Ivan Vasiljevič mění povolání (a všechny filmy o Šurikovi) - stále Gajdaj, ďyť známe se. (18.01.2009)

Milé, ale když mě film stihne za 100 minut i nudit, je něco špatně. Tady to bylo především v nedostatečném počtu humorných situací ale i v pro mě poněkud nezajímavém příběhu. Jinak ale jako jednorázová komedie, která do jisté míry odráží dobu a zajímavě vykresluje, jak se v sovětských dobách cestovalo, poslouží velmi dobře. Lepší 3*. (24.09.2013)

Kolega argenson vystihl vše důležité, je to skvělý zdroj informací. Já bych jen dodal, že hůř napsaný scénář jsem dlouho neviděl a tuhle šlamastyku nezachrání ani původní dabing neoposlouchaných hlasů, ani krátké vsuvky rychlodabingu místo dnes běžných titulků, když tvůrci nechtějí sjednotit více použitých jazyků. Koukal jsem se přes 90 minut a doteď nevím, o čem to bylo. (16.04.2016)