Gloria

Snímek vypráví příběh o postarší rozvedené ženě, která nehodlá rezignovat na touhu po lásce. Muže hledá při různých společenských příležitostech a aktivitách. Na jedné seniorské diskotéce se seznámí s Rodolfem. Nicméně Rodolfo není schopný se odpoutat od své bývalé ženy a Gloria tak na tento vztah rezignuje. Na konec si uvědomí, že sebevědomí a plný život může prožít i bez muže. Gloria je příjemný snímek o lásce v pozdním věku a ukazuje decentně problematiku stárnutí a problémy s ním spojené. (19.10.2014)

Nedbalý styl, přiměřeně lehký (nikoli zlehčující) tón a barvité herectví. Ve výsledku prostý, přímočarý, ale nezvykle dlouho doznívající film. Gloriino hledání osoby, která by ji milovala a s níž by mohla namísto pomalého stárnutí naplno žít, se neubírá nečekanými cestami a nesnaží se nás šokovat (zábavná femme fatale vsuvka působí rozvratně zejména tím, že se během ní oproti zvyklosti neoddává hře muž, ale žena). Sekundární významy, které prohlubují zdánlivě jednorozměrný příběh, vznikají z interakce protagonistky s mizanscénou, ať už jde o mile morbidní konfrontaci s tančícím kostlivcem (který Glorii nečekaně opětuje její pohled) nebo obnažující záběr na nahou Glorií vedle nahého kocoura, tvora, který nic neskrývá a před kterým ani žena nemá co skrývat (zdá se, že právě tuto možnost jít s kůží bez zábran na trh, ji soužití s Rodolfem neumožňuje). Pokud Gloria v něčem projevuje nesmírnou odvahu, pak ne v zobrazování nahoty nebo v zacílení na lásku po padesátce. Můj obdiv jí patří především za to, že se nebojí pozitivního vyznění, které navíc není nucené, ale zcela v souladu s hrdinčiným přesměrováním pozornosti od vnějšku k vnitřku. Díky spontánnímu hereckému výkonu Pauliny Garcií a díky tomu, že se nesnaží tlačit do popředí velká témata a uchvacovat formální vyšperkovaností, jsem filmu věřil podstatně více než Baumbachově Frances Ha, která se mi nyní jeví jako nedospělá, snaživější a proto méně přirozená verze něčeho podobného. 80% (31.10.2017)

S odstupem času ve mně přetrvává dojem z výtečného filmu, kterému se daří udržovat lehce komediální tón a zároveň být pozorovatelsky přesný, decentně odvážný (nahota a sex) a velmi chytrý v detailech (scéna s tancujícím kostlivcem jako nastavené zrcadlo sebereflexe). Je to skoro kacířské, ale Gloria je lepší film o "důchodcovské" lásce než Hanekeho akademicky okázalé Umění a vlastně asi nejlepší film, co jsem na tohle téma viděl. Krátká recenze filmu psaná na Berlinale. (21.02.2013)

trochu variace na české sračkoidní ženy v pokušení.. za mě jednoznačně ztráta času.. ještě to bylo hráno, jako první ranní filmu, takže ještě zbytečné vstávání.. radši jsem si měl večer víc vypít tlamu a ráno zaspat, o nic bych totiž nepřišel.. P.S. pro milovníky ,,porna50+,, to možná bude příjemnej počin, pro mě rozhodně NE!! [48. MFF KV 2013] (04.07.2013)

Souhlasím spíš s příznivými ohlasy na tento film, byť s určitými pochybami týkajícími se jak příběhu, tak i jeho pozitivního vyústění. Film měl francouzské titulky, a možná proto se mi do hlavy dostal Baudelairův verš z "Pozvání na cestu": Mon enfant, ma sœur, / Songe à la douceur / D’aller là-bas vivre ensemble ! / Aimer à loisir,/ Aimer et mourir / Au pays qui te ressemble! Hlavně ale mám námitky ohledně sexuální nevázanosti, která patří - pokud vůbec někam patří - do zralého (a dle našeho pána a učitele Sigmunda Freuda i nezralého) mládí. Ke stáří - nebo dle Arthašástry - poslední čtvrtině (60 - 80 let) našeho života patří zcela jiné pojetí a způsob života. A tak co? Falešná reklama? Nejspíš. Nicméně jí podléhá stále větší počet seniorů nebo dle dřívějšího označení starců (a abychom byli genderově korektní) i stařen. (16.01.2023)