Pozícia dieťaťa

Pocitovo ma to nechalo chladným, čakal som väčší emočný zásah. A v mnohých smeroch mi to prišlo ako nedokončené, alebo iba odbité, vôbec neviem čo si o tom myslieť. Ešte ten začiatok, keď sa rozbiehalo vyšetrovanie a vstúpila do toho tá matka ušiel, čakal som hru na nervy medzi ňou a príbuznými toho nebohého chlapca, no postupom času upadlo i to. Vykreslený nefunkčný vzťah medzi matkou a synom mi prišiel ako zbytočný balast, pretože konanie oboch aktérov nebolo dostatočne vysvetlené na to, aby si z toho mohol divák niečo odniesť, a už vonkoncom nie vcítiť sa do postáv. Maximálne tak neutrálny pocit alebo pocit mierneho znechutenia a nudy. Len priemer. 60/100 (14.08.2018)

Tomuto výbornému sevřenému komornímu psychodramatu, která jde až na samou dřen, kraluje Luminita Gheorghiu. Její ztvárnění dominantní, manipulativní matky, jež je patologicky posedlá svým synem, jediným dítětem, je naprosto strhující a táhne celý film. Jen tomu chybí podrobnější prokreslení postavy syna. Nevíme moc, jaké jsou jeho pohnutky a jeho výkyvy, kdy jednou matku posílá doslova do prdele a pak zas plní její vůli, nepůsobí moc uvěřitelně. I přesto je však snímek velice silný, máchá diváka v emocionálním bahně a zůstane v hlavě dlouhou dobu po projekci. (03.07.2013)

Film, který má své klady. Nabízí příběh vypravěný dokumentárním způsobem, nejsou tu krásné herečky ani opálení svalnatí muži, záběry nepůsobí dojem, že by byly promyšleně vystavěny. Ani příběh sám nevypadá jako trhák. Dialogy jsou až bolestně suché, jakoby bez emocí. V popředí stojí matka, která chce uchránit od vězení svého syna, i když není pochyb, že se do něj dostane po právu. A dělá to opravdu všemi prostředky bez ohledu na to, jaký vztah k ní má její syn. Zajímavým zvratem v ději je okamžik, kdy jde za rodiči zemřelého dítěte, zatímco její syn sedí v autě a netroufá si přijít na oči těm, kterým ublížil. Dochází k proměně. Zakončení příběhu je prosté, není tu místo pro potlesk, nejde o záverečnou tečkuý happy end v pravém slove smyslu. Příběh končí rovněž v dokumentárním stylu. To vnímám jako hlavní přínos filmu, režisér si troufnul nastínit příběh tímto způsobem aniž by divákům posouval jakýkoliv názor. A já mám ráda lidi, kteří si troufají. :o) (05.10.2016)

Na Rumunech se mně líbí jak dokážou úsporně natáčet vynikající filmy. Zde se jedná o silný náměť, který rozehrává psychologii naprosto reálně působícícho vztahu matky a syna. Luminița Gheorghiu je ve své roli naprosto fámozní a její postava si mně vryla hodne pod kůži, ostatně jako celý nekomprisně natočený film. (22.02.2018)

Hodně zvláštní drama, které je formálně zvládnuté výborně a zaujme velkým množstvím scén, kde není v podstatě žádný střih. Netzer vypráví příběh o současné době, vyšší společnosti, která nemá morální zábrany a věří tomu, že peníze všechno vyřeší. Je škoda, že film je nevyrovnaný. První polovina se rozjíždí velmi pomalu a nechybí v ní takový ten jemný a přitom cynický humor, druhá půka je poté jednou velkou emocionální smrští, která strhne a nenechá diváka chladným. Otázka je, jestli se diváci budou chtít prokousávat onou první polovinou, která je někdy úmorně dlouhá. Malinko mi ovšem vadilo to, že tu není naznačeno rozřešení a film prostě skončí, aniž by jakkoliv naznačil, co se dělo dál. Zrovna v tomto případě mi to přišlo dost škoda. Film každopádně táhne Luminita Gheorghiu, která nesnesitelnou a extrémně sobeckou matku zahrála famózně a na to, že nesleze z plátna, je její výkon ještě obdivuhodnější. Ostatní už jsou hodně upozadění a nepříliš výrazní, což byl ale asi záměr. Měl-li bych to shrnout, tak k plnému hodnocení mi chybí lepší tempo, menší stopáž a alespoň nějaký konec. Takhle je to za čtyři hvězdy a 70%. (07.08.2013)